Bulimie u mužů: Co se skrývá za tichým bojem a jak terapie pomáhá

Porucha příjmu potravy jako bulimie, opakované přejídání následované čištěním, které způsobuje fyzické i psychické poškození se často považuje za ženskou nemoc. Ale bulimie u mužů, skrytá porucha, kterou muži často přiznávají až po letech je skutečností, kterou přehlížíme. Muži nechodí do terapie kvůli strachu z osudového štítku „slabý“ nebo „ne mužský“ – a tak se jejich boj odehrává v tichosti, v koupelně, v noci, za zavřenými dveřmi. Tato porucha není o jídle. Je to o kontrole, o bolesti, o tom, jak se snažíte ukrýt citlivost za hromadou svalů nebo perfektního vzhledu. A to je právě ten důvod, proč je tak obtížné ji poznat – nejen u ostatních, ale i u sebe.

psychoterapie bulimie, specializovaný přístup, který pracuje s hlubokými emocemi, nejen s jídelními návyky funguje jinak, než byste si mohli myslet. Není to jen „naučit se jíst normálně“. Je to o tom, jak se naučit být v těle, když vám všechno říká, že je špatné. Je to o tom, jak překonat pocit, že jste „nedostateční“, pokud nejste dokonalí. V české terapii se to často řeší spolu s traumatem, minulým zneužíváním, tlakem ze strany společnosti nebo rodiny, který vás naučil, že hodnota závisí na vzhledu. Mnoho mužů, kteří přijdou do terapie kvůli bulimii, si vůbec neuvědomují, že jejich přejídání a čištění jsou reakcí na něco hlubšího – možná na ztrátu, na odmítnutí, na to, že nikdy nemohli říct „bojím se“.

Co najdete v těchto článcích? Praktické příběhy, které ukazují, jak se lidé dostávají z toho, co se zdá být bezvýchodnou situací. Jak se mění vztah k jídlu, k tělu, k sobě samotnému. Jak terapie pomáhá překonat černobílé myšlení – „buď jsem dokonalý, nebo jsem nic“. Jak se vytváří podpůrná síť, když se cítíte osaměle. A jak se někdy stačí jen jedno sezení, aby se všechno změnilo – protože konečně někdo řekl: „Tohle je normální. A ty nejsi špatný.“

Tady nejsou žádné zázraky. Jen lidé, kteří se rozhodli přestat bojovat sám proti sobě. A tady najdete to, co vám může pomoci začít.