Stůjte před zrcadlem a zkuste si představit, že se díváte na pavouka. Ne na obrázek. Ne na video. Ale na skutečného, živého pavouka, který se plazí po vaší ruce. V reálném světě by to bylo téměř nemožné - až na to, že v virtuální realitě to můžete zažít bez rizika, bez hrůzy, bez toho, abyste museli opustit křeslo. To je právě to, co dnes nabízí virtuální realita v psychoterapii.
Virtuální realita v psychoterapii není jen hračka pro technofily. Je to dokázaná léčebná metoda, která umožňuje pacientům postupně a bezpečně čelit situacím, které je trápí. Jde o formu expozice - ale ne v reálném světě, ve virtuálním. A to je klíč.
Představte si, že máte strach z létání. V tradiční terapii byste možná prošli desítkami hodinami rozhovorů, kreslením obrázků nebo cvičením dýchání. Ale když se konečně rozhodnete letět, strach vás znovu přehltí. VR terapie to mění. Vytvoří vám virtuální letadlo - s hlukem motorů, pohybem křídel, dokonce s pocitem klesání při přistání. A vy to zažíváte v bezpečí terapeutické kanceláře. Terapeut může zpomalit, zrychlit, zvýšit nebo snížit intenzitu. Vy máte kontrolu. A to je to, co změní všechno.
Podle studie z Frontiers in Psychiatry (2025) je efektivita VR expozice u specifických fobií 72-85 %. To je téměř stejně dobře jako klasická expozice v reálném světě - ale s mnohem nižšími náklady. Zatímco tradiční let na letiště, doprava, náklady na letenku a čas terapeuta mohou stát až 2 200 Kč za sezení, VR sezení stojí kolem 850 Kč. A nevyžaduje cestování. Nevyžaduje logistiku. Jen VR brýle a stabilní internet.
V Brně, na Vysokém učení technickém a Masarykově univerzitě, pracuje tým na projektu BraveMind. To není jen další aplikace. Je to kompletní systém navržený pro českou praxi. Bezdrátový, jednoduchý na použití, nevyžaduje složitou instalaci. Může ho použít terapeut v kanceláři, ale také lékař v nemocnici nebo školní psycholog.
BraveMind funguje jako „terapeutický modul“. Můžete v něm procházet ulicemi, kde se objeví pavouk, nebo sedět v letadle, které se vznáší nad oblačnou vrstvou. A díky cloudovému systému terapeut vidí, jak se vaše reakce mění - srdeční frekvence, pohyb očí, úroveň úzkosti. To umožňuje přesnější přizpůsobení léčby. A po testovací fázi v roce 2025 bude k dispozici pro veřejnost.
Co je ještě důležitější - tým vytvořil první český návod pro terapeuty. Připravují 40hodinové školení, které zahrnuje technické základy, klinickou adaptaci a etické otázky. To je klíčové. VR není jen technologie. Je to terapeutický nástroj. A jako takový vyžaduje odbornost.
Virtuální realita není jen pro ty, kdo se bojí pavouků nebo letadla. Výzkumníci z NUDZ a 3. lékařské fakulty UK vyvíjejí aplikaci VR City - virtuální město, které pomáhá seniorům udržovat kognitivní funkce. Ale teď ho přizpůsobují i pacientům s obsedantně-kompulzivní poruchou. Představte si, že se v VR nacházíte v kuchyni. A musíte se rozhodnout: zda vypnout světlo, nebo zda se znovu podívat, jestli je skutečně vypnuté. VR vám umožní opakovat toto rozhodování, dokud se nevytvoří nová návyková cesta v mozku.
Pro pacienty s psychózou je zásadní projekt ThinkTactic VR. Byl vyvinut společně s lidmi, kteří s psychózou žijí. Nejen s lékaři. Vytvořili virtuálního trenéra, který pomáhá pacientovi rozpoznávat halucinace a reagovat na ně klidněji. A to je převrat. Místo aby se pacient snažil „odolávat“ hlasy, naučí se je pozorovat - jako by to byly zvuky z rádia.
Uživatelé těchto systémů hlásí, že se cítí bezpečněji. Většina lidí - 76-89 % - preferuje VR terapii před tradiční expozicí. Proč? Protože mají kontrolu. Můžou zastavit. Můžou se vrátit. Můžou si zvolit, kdy se vystavit. A to je výhoda, kterou reálný svět neumí poskytnout.
Online terapie existuje už desítky let. Skype, Zoom, telefon. Ale když se díváte na obrazovku a terapeut vás poslouchá, je to stále jen rozhovor. VR je jiná věc. Je to imerze. Je to přítomnost.
Studie Humbert et al. (2023) ukázala, že 73 % klientů cítí silnější terapeutickou alianci ve VR než při běžné teleterapii. Proč? Protože nejsou jen posluchači. Jsou účastníky. Vítejte v virtuálním parku. Vítejte v virtuální kanceláři. Vítejte v prostředí, které vás trápí - a kde máte terapeuta vedle sebe. Ne na obrazovce. Vedle.
Na druhou stranu, teleterapie bez VR je levnější a snazší na zavedení. Ale pokud chcete opravdu změnit chování - ne jen mluvit o něm - VR je jediná metoda, která vám umožní to udělat skutečně.
Technika není zdarma. Pro základní VR terapii potřebujete:
To je počáteční investice. Ale v praxi se to oplatí. Podle Helpnet (2025) psychoterapeutická centra v Česku, která VR zavedla, získala o 35 % více klientů za měsíc. Návrat investice je 14 měsíců. A to je důvod, proč 68 % českých terapeutů plánuje VR zavést do roku 2026.
Problém je jen jeden: jen 29 % z nich má na to peníze. A jen 32 % terapeutů v EU má certifikované školení. To je největší překážka. Technika je tu. Léčba funguje. Ale lidé nevědí, jak to použít.
VR není zázrak. Není vhodná pro všechny.
U komplexních PTSD - kde pacient zažil více traumat - je efektivita nižší: 58-65 % oproti 72-78 % u tradiční terapie. Některé osoby se v imersivním prostředí cítí zmateně - 22 % hlásí obtíže s vytvořením důvěry. A u lidí s tělesnými dysmorfickými poruchami může příliš realistický avatar způsobit ještě větší úzkost - to zjistili Chen et al. (2024).
Také technické problémy existují. 37 % uživatelů hlásilo potíže s kalibrací pohybu očí. Někdo má po VR sezení bolest hlavy. To je reálné. Ale není to nevyřešitelné. S vývojem techniky se tyto problémy snižují.
Co se děje dnes? Výzkumníci z 3. LF UK testují AI, která upravuje scénář v reálném čase podle vaší srdeční frekvence a potivosti. Když se vaše tělo napne, VR prostředí se změní - pomaleji, tišeji, klidněji. To je personalizace na úrovni, kterou dříve ani nemohli snívat.
Do druhého čtvrtletí 2025 se objeví verze BraveMind s autonomním režimem. Můžete si doma dělat expozici sami - pod dohledem systému. Terapeut už nemusí být přítomen. To otevírá dveře pro lidi, kteří nemají čas, peníze nebo možnost navštěvovat kancelář.
A co kdyby to zdravotní pojištění zaplatilo? Podle European Psychiatric Association by to zvýšilo přístupnost o 60 %. A to je cíl. Ne technologie. Ne aplikace. Ale přístupnost. Aby každý, kdo potřebuje pomoc, měl šanci ji dostat - bez stydy, bez cesty, bez toho, aby musel čekat měsíce.
VR terapie není budoucnost. Je to přítomnost. A ta přítomnost už je tady. V Brně. V Praze. V nemocnicích. V kancelářích. A brzy - v domácnostech. Pro ty, kteří se báli jít ven. Pro ty, kteří nevěděli, kde hledat pomoc. Pro ty, kteří potřebují léčbu, která nevyžaduje, aby se změnil celý život - jen jedna věc: jak se cítí v této chvíli. A to je přesně to, co VR dokáže.