Stud a vina nejsou jenom pocity. U lidí s poruchami osobnosti jsou to důvody, proč se cítí jako špatní lidé - a nejenom proto, že něco udělali špatně. Stud je to, co ti říká: „Jsi špatný.“ Vina říká: „Udělal jsi špatnou věc.“ Rozdíl je obrovský. A přesto ho v terapiích často zanedbávají.
V Česku se každý desátý člověk narodí s nějakou poruchou osobnosti. Nejčastější jsou hraniční a závislá. U 85 % lidí s hraniční poruchou osobnosti je stud trvalým průvodcem života. Nejen že se cítí vinen za to, že někdo zbořil plán, ale za to, že vůbec existují. Proč? Protože stud není reakce na chybu. Je to věčný hlas v hlavě, který tvrdí: „Ty jsi problém.“
Co je stud, a proč je hůř než vina?
Vina je konkrétní. Když jsi zlobil, když jsi někomu ublížil, když jsi něco zapomněl - vina říká: „To jsi udělal.“ A to je něco, co se dá opravit. Omluvíš se, uděláš to jinak, přežiješ to.
Stud je jiný. Když máš stud, neříkáš si: „Dnes jsem se zlobil.“ Říkáš si: „Jsem zlobivý člověk.“ „Jsem špatný.“ „Nemám právo být šťastný.“ „Nikdy nebudu dostatečně dobrý.“
Neurologové z Jihočeské univerzity zjistili, že stud aktivuje část mozku - ostrůvek - o 47 % více než vina. To znamená: stud je tělesná zkušenost. Cítíš ho v hrudi, v krku, v břiše. Je to těžké, těsné, zimní pocity. A proto ho nemůžeš jen „přemýšlet“ pryč. Kognitivní terapie, která se zaměřuje jen na myšlenky, u 65 % lidí s poruchami osobnosti selhává. Protože stud nežije v hlavě. Žije v těle.
Proč se lidé s poruchami osobnosti trestají za to, že existují?
U lidí s hraniční poruchou osobnosti se stud často rodí z dětství. Když dítě cítilo, že je „příliš hlasité“, „příliš citlivé“ nebo „příliš náročné“, naučilo se: „Když budu jiný, budu přijat.“
Takže dospělý člověk, který v dětství dostával zprávu: „Nemůžeš být takhle“, dnes říká sám sobě: „Nemůžeš být takhle.“ A to je ten základ. Stud není o tom, co jsi udělal. Je o tom, kdo jsi.
Ve fórech lidí s poruchami osobnosti se často píše: „Když mám výbuch hněvu, cítím se jako špatný člověk - nejen že jsem udělala špatnou věc, to je ten stud, který mě drží déle než vlastní jednání.“
Je to paradox. Lidé s poruchou osobnosti často sabotují svůj úspěch. Protože když se něco daří, přijdou na to: „To nemůže být pro mě. Já jsem špatný.“
Co je self-compassion - a proč to funguje?
Self-compassion - soucit se sebou - není sebevědomí. Není to „já jsem skvělý“. Je to „já jsem člověk, a lidé mají výbuchy, chyby, strachy - a já jsem taky člověk“.
Tři pilíře self-compassion podle Kristin Neff:
- Mindfulness - vidět svůj stud bez toho, abys ho ztratil nebo se v něm utopil. Jen ho poznáš: „Aha, to je ten hlas. Znovu.“
- Společenství lidskosti - uvědomit si, že nikdo není dokonalý. Tvoje bolest není jedinečná. Je to lidské.
- Soucit se sebou - mluvit s sebou jako s nejlepším přítelem. Co bys řekl příteli, který se cítí stejně jako ty?
Klinické studie z Prahy (2019-2023) ukázaly, že po 6 měsících pravidelného tréninku self-compassion 78 % lidí s hraniční poruchou osobnosti mělo významně nižší intenzitu studu. Nejen že se cítili lépe - měli také méně krizí, méně se trestali, méně se zavírali.
Proč tradiční terapie selhávají?
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) se snaží změnit chování. „Nechtěj se zlobit.“ „Nepřerušuj hovory.“ „Nepřijímej výzvy.“ Ale když je tvoje základní přesvědčení: „Jsem špatný“, pak každá změna chování působí jako dočasná záchrana. Ne řešení.
Prof. Tomáš Zatloukal z Olomouce říká: „65 % pacientů s poruchami osobnosti prostě neodpovídá na standardní KBT. Ne protože nechtějí, ale protože jejich vnitřní hlas je příliš hlasitý.“
Stud je silnější než logika. Když ti někdo řekne: „Nejsi špatný“, ty si řekneš: „Ty nevíš, co jsem já.“
Terapie, která funguje, neříká: „Změň se.“ Říká: „Pojďme se podívat, co se v tobě děje, když se cítíš špatně.“
Co funguje v praxi - tři techniky, které skutečně pomáhají
Nejúčinnější přístup je kombinace dialektické behaviorální terapie (DBT) a self-compassion. V Česku to testovala Psychosomatika v Brně - efektivita 73 %. Zde jsou tři konkrétní techniky, které terapeuti používají:
- Body scan - 15-20 minut denně se zaměříš na tělo. Kde cítíš stud? V krku? V břiše? Jak se to mění, když dýcháš? Tato technika pomáhá oddělit tělesný pocit od myšlenky: „To není já. To je jen pocit.“
- Dopis sobě samému - napiš dopis, jako bys psal svému nejlepšímu příteli, který se cítí stejně jako ty. Ne kriticky. Ne s příkazy. S laskavostí. Výzkum z Ústavu psychoterapie ukázal, že 67 % lidí, kteří to dělali 3x týdně, mělo po 2 měsících výraznější změnu než v klasické KBT.
- Role play - představ si, že tvoje sebekritika je nějaká postava. Např. „Přísná matka“, „Kritický učitel“, „Zlý hlas“. Pak si představ, že se s ní budeš bavit. Co by jí řekl? Co by jí odpověděl ten, kdo se cítí unavený, zraněný, ale stále žijící? Tato technika vyžaduje 12-16 sezení, ale výsledky jsou trvalé.
Co se stane, když to zkusíš - a co může jít špatně?
Není to jednoduché. Některé lidé se bojí, že když budou soucitní k sobě, budou „líní“, „neodpovědní“, „příliš měkkí“.
Ne. Soucit není únik. Je to základ, ze kterého můžeš změnit sebe. Když se neustále trestáš, nemáš energii na změnu. Když se začneš přijímat, máš ji.
Ale varování: 30 % lidí s hraniční poruchou osobnosti může při předčasném zavádění self-compassion zhoršit. Proč? Protože pokud nemáš dostatečnou emoční regulaci, pozitivní pocity mohou být příliš silné. Můžeš se cítit „nepřirozeně šťastný“ - a to je strašidlo. Proto se začíná s stabilizací: dýchání, bezpečné místo, přijetí pocity bez toho, abys je měnil.
Doc. Jana Čápová z UPOL říká: „Internalizovaný stud u BPD vede k paradoxnímu jevu - lidé sabotují úspěch, protože si nepřipouštějí právo na štěstí.“
Co dělat, když nemáš přístup k terapeutovi?
V Česku je jen 287 certifikovaných terapeutů schopných pracovat se studem u poruch osobnosti. Na 100 000 obyvatel to je 4,2. A pojišťovny hradí jen 35 % nákladů. Takže mnozí nemají přístup.
Není to ideální. Ale neznamená to, že nemůžeš začít.
- Přečti si knihu Kristin Neff: „Self-Compassion“ (přeložena i v češtině).
- Používej aplikace jako „Insight Timer“ nebo „Calm“ - hledej meditace na self-compassion.
- Piš každý den tři věty: „Dnes jsem se cítil...“, „Co jsem potřeboval...“, „Co bych si mohl říct, kdybych byl přítelem?“
- Připoj se k komunitě - Facebook skupina „Hraniční světy“ má 12 500 lidí, kteří to prožívají. Není to terapie, ale podpora.
Co se změní, když se naučíš soucit se sebou?
Uživatel „Tomáš, 34“ napsal: „Teprve když jsem se naučil rozlišovat stud a viny a trénovat soucit se sebou, přestal jsem se trestat za každou chybu.“
Neříkám, že to bude snadné. Říkám, že to je možné.
Když se naučíš, že stud není pravda - ale jen starý návyk - můžeš ho přestat poslouchat.
Když poznáš, že vina je o jednání, a stud je o identitě - můžeš začít pracovat s tím, co opravdu potřebuješ: sebepřijetí.
A když se začneš přijímat - začneš žít. Ne jen přežívat.
Stud ti říká: „Nemáš právo být tady.“
Soucit ti říká: „Jsi tady. A to je dost.“
Je stud stejný jako nízké sebevědomí?
Ne. Nízké sebevědomí je občasný pocit, že jsi nezdařil v něčem. Stud je trvalé přesvědčení, že jsi špatný člověk. Nízké sebevědomí se dá zlepšit úspěchem. Stud se dá překonat jen přijetím - a to je jiný proces.
Může se self-compassion naučit jen s terapeutem?
Ne. Můžeš začít s knihami, meditacemi a psaním. Ale pokud máš silný stud, který tě drží v krizi, terapeut je nezbytný. Bez stabilizace emoční regulace můžeš při samostatném tréninku zhoršit symptomatologii. Terapeut ti pomůže rozpoznat, kdy je čas začít, a kdy je čas počkat.
Proč se stud v terapiích často ignoruje?
Protože je obtížný. Nejde ho „vyřešit“ logikou. Nejde ho „změnit“ příkazem. Vyžaduje trpělivost, citlivost a speciální školení. V Česku jen 87 % terapeutů má certifikaci v DBT nebo schématerapii - a jen 287 lidí je schopno to dělat profesionálně. Většina terapeutů neví, jak začít. A proto se zaměřují na chování - co je jednodušší.
Je možné překonat stud i bez diagnózy poruchy osobnosti?
Ano. Stud není výhradně spojen s poruchou osobnosti. Mnoho lidí, kteří nejsou diagnostikováni, trpí stejným pocitem: „Jsem špatný.“ Pokud se cítíš, že tě trápí vnitřní kritika, která ti říká, že jsi špatný člověk, a ne jen že jsi udělal špatnou věc - můžeš začít s self-compassion. Diagnóza není podmínkou pro lidskou bolest.
Jak dlouho trvá, než se self-compassion začne cítit?
První změny se objeví během 4-8 týdnů, pokud trénuješ pravidelně. Ale hluboká změna - když se stud začne ztrácet jako vnitřní pravda - trvá obvykle 6-12 měsíců. Je to jako naučit se chodit znovu, když jsi dlouho byl v kolečkách. Potřebuješ čas, opakování a trpělivost.