Všichni jsme už někdy proklestili nekonečné hodiny na Instagramu, TikToku nebo Facebooku a nakonec se zeptali: závislost na sociálních sítích už není jen trend, ale vážný problém? Přes 28 % dospělých v ČR už nabízí první varovné signály a řada terapeutů má připravené konkrétní postupy. V tomhle článku se podíváme, jak funguje terapie digitální závislosti, jaké jsou hlavní formy léčby a co je potřeba vědět, než se rozhodnete pro první krok.
Digitální závislost je nelátková závislost charakterizovaná nepřetržitým používáním internetu a sociálních sítí, u níž není možná úplná abstinence. V Mezinárodní klasifikaci onemocnění 11. revize (ICD‑11) je zařazena mezi poruchy chování, což umožňuje standardizovanou diagnostiku i plánování léčby.
Diagnóza se obvykle provádí pomocí Young Internet Addiction Test (IAT). Test obsahuje 20 otázek, skóre nad 50 bodů naznačuje střední až těžkou formu závislosti. Výsledky pomáhají terapeutovi nastavit intenzitu a typ intervence.
V České republice jsou k dispozici tři základní modely, které se liší podle závažnosti a životního stylu klienta.
Forma terapií | Trvání | Úspěšnost | Pro koho |
---|---|---|---|
Rezidenční léčba | 28‑90 dní v zařízení | 92 % | těžké případy s komorbidními úzkostmi nebo depresí |
Intenzivní ambulantní péče | 12‑16 týdnů, 3‑5 sezení týdně | 76 % | střední až mírná forma, klienti pracující nebo studující |
Individuální terapie | 6‑12 měsíců, 1‑2 sezení týdně | 58 % | samotní klienti, nízká motivace k pravidelnému kontaktu |
Každý model používá faktory jako online detox, stabilizaci spánku a práci s motivací ke změně. První krok je obvykle 72‑hodinový odstup od všech digitálních zařízení, po kterém následuje postupná reintrodukce.
Když mluvíme o kognitivně‑behaviorální terapie (CBT), máme na mysli strukturovaný přístup, který pomáhá rozpoznat myšlenkové vzorce spouštějící nadměrné používání sociálních sítí. Terapeut společně s klientem vytvoří alternativní copingové strategie - např. plánování offline aktivit, pravidelné fyzické cvičení nebo techniky dýchání během nutkání otevřít aplikaci.
Studie z Pensylvánské univerzity (2014) ukázala, že online formáty dosahují 78 % úspěšnosti oproti 65 % u tradičních osobních sezení. V ČR to potvrzují data z Adicare - 72 % klientů hlásí vyšší pravidelnost díky pohodlí domova. Nicméně u těžších případů, kde je potřeba odříznutí od všech zařízení, je rezidenční léčba nepostradatelná.
Na trhu je 23 center specializovaných na digitální závislost (údaj Českomorální psychologické společnosti, 2023). Při výběru si dejte pozor na tyto body:
Mezi známé zařízení patří Adiktio, NEO Centrum a INĚP. Každé z nich má specifický zaměřený program - např. INĚP nabízí skupinovou psychodynamickou terapii pro dospělé, kde se pracuje s pocitem nedostatku smyslu života.
Podle kliniky NEO Centrum první týden úspěšnost bez jakýchkoli zařízení dosahuje 42 %, druhý týden už 67 % a po třech týdnech se úspěšnost vyšplhá na 89 %.
Udržení změny je často nejtěžší. Výzkumy INEP (2023) ukazují, že 41 % klientů se po šesti měsících vrátí k předchozímu chování, pokud neexistuje dlouhodobá podpora. Doporučují se pravidelné kontrolní sezení (každých 2‑3 měsíce) a používání aplikací pro sledování času, které fungují jako „digitální watchdog“.
Do roku 2027 se podle prognózy Ústavu adiktologie UK Praha může počet diagnostikovaných případů zvýšit o 60 % - až na 1,8 milionu lidí v ČR. Nové technologie, jako AI‑asistovaná aplikace od Adiktio (spuštěná v 2025), pomáhají automatizovat monitorování a nabízejí personalizovaná cvičení. Přesto je hlavním omezením nedostatek kvalifikovaných terapeutů - v zemi je jen 127 psychologů certifikovaných pro práci s adiktivními poruchami.
Průměrná délka se pohybuje od 12 do 20 sezení, což odpovídá 3‑6 měsícům pravidelných setkání. Náročnější případy v rezidenčním prostředí mohou trvat až 90 dnů.
Samotný odklon může pomoct krátkodobě, ale bez strukturovaného plánu a podpory je vysoká pravděpodobnost relapsu (41 % podle INĚP). Doporučuje se alespoň jedna konzultace s odborníkem.
Pokud má klient těžkou formu závislosti spolu s úzkostmi, depresí či rizikem sociální izolace, rezidenční programy (např. v Adiktio) nabízejí nejvyšší úspěšnost - 92 % u komorbidních poruch.
Úvodní diagnostika stojí 1 500‑2 500 Kč. Průměrná měsíční cena terapie se pohybuje kolem 12 500 Kč, přičemž rezidenční programy jsou dražší (≈30 000 Kč za 28 dnů).
Ano, i mladší uživatelé mohou rozvinout adiktivní vzorce. Děti a dospívající by měli mít omezený přístup a rodiče by měli sledovat signály, jako je nespavost nebo ztráta zájmu o offline aktivity.