Co se skrývá za pojmem záchvatovité přejídání? Je to nejčastější porucha příjmu potravy, která postihuje hlavně ženy, ale počet mužských pacientů stále roste. V článku se podíváme, jak rozpoznat záchvatové epizody, proč jsou tak nebezpečné a jaké terapie skutečně fungují.
Záchvatovité přejídání (BED) je psychogenní porucha příjmu potravy, která je zařazena v páté revizi DSM‑5 a v ICD‑10 pod kódem F50.4. Podle DSM‑5 se jedná o opakované epizody nadměrného jídla během krátké doby, doprovázené pocitem ztráty kontroly a bez následného kompenzačního chování, jako je zvracení nebo nadměrné cvičení.
Klíčová kritéria zahrnují:
For Porucha příjmu potravy obecně zahrnujeme i bulimii a anorexii, ale BED se od nich liší právě tím, že neexistuje pravidelný pokus o „vymazání“ přejedení.
Vlastnost | Záchvatovité přejídání (BED) | Bulimie nervózní | Anorexie nervózní |
---|---|---|---|
Typ epizody | Velké množství jídla během krátké doby | Velké množství jídla + kompenzace (zvracení, laxativa) | Restriktivní příjem, často < 85 % ideální tělesné hmotnosti |
Kompenzační chování | Žádné | Časté (zvracení, nadměrné cvičení) | Extrémní dieta, nadměrné cvičení |
Četnost epizod | ≥ 1× týdně po ≥ 3 měsíce | ≥ 1× týdně (přejídání) + kompenzace | Trvalý restriktivní režim |
Vliv na tělesnou hmotnost | Často obezita nebo nadváha | Hmotnost může být normální nebo mírně podnormální | Podváha |
Psychické doprovody | Stud, vina, deprese, úzkost | Stres, nízké sebehodnocení, obavy z váhy | Perfekcionismus, strach ze ztloustnutí |
Neomezené přejídání vede k řadě fyzických problémů: obezita, zvýšený cholesterol, hypertenze, inzulínová rezistence a potíže s klouby. Psychicky se často setkáváme s pocitem studu, ztráty kontroly a vyšším rizikem deprese a úzkostných poruch. Studie z roku 2023 ukazují, že až 45 % pacientů s BED trpí současně depresí.
Další rizika zahrnují poruchy spánku, gastrointestinální potíže (např. žlučové kameny) a sníženou kvalitu života. Sociální izolace je častá - lidé se často vyhýbají společenským událostem, kde je jídlo hlavní součástí.
Přesná příčina BED není zatím plně objasněna, ale vědci upozorňují na kombinaci biologických, psychologických a sociokulturních faktorů. Genetické predispozice, dysbalance neurotransmiterů (dopamin, serotonin) a dysregulace hormonů hladu (ghrelin, leptin) mohou zvyšovat náchylnost. Emocionální spouštěče - stres, trauma, nuda - často vedou k impulzivnímu jídlu.
V praxi pomáhá pacientům rozpoznat rozdíl mezi fyzickým hladem a emoční touhou po jídle. Identifikace spouštěcích situací (např. pracovní stres, osamělost) je první krok ke změně.
Diagnózu stanovuje klinický psycholog nebo psychiatr podle kritérií DSM‑5 či ICD‑10. Průběh obvykle zahrnuje:
Diagnóza neznamená selhání - je to vstupenka k cílené podpoře.
Největší důraz je kladen na kombinaci psychoterapie a nutričního poradenství. Kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) je považována za zlatý standard. Pomáhá identifikovat myšlenkové vzorce, které vedou k přejídání, a nahradit je zdravějšími copingovými strategiemi.
Další účinné směry:
V mnoha centrech (např. v Praze, Brně a Ostravě) pracují multidisciplinární týmy složené z klinického psychologa, nutričního specialisty a lékaře specializujícího se na obezitologii. Přístup se přizpůsobuje individuálním potřebám - ne každý pacient chce zhubnout jako hlavní cíl, někdy jde spíš o zlepšení vztahu k jídlu.
Podpůrné skupiny (online i offline) často pomáhají snížit pocit studu a nabízí prostor pro sdílení praktických řešení.
V posledních letech roste počet specialistických center, která nabízejí komplexní péči pro BED. Digitální aplikace (např. MyFitnessPal podobné lokální platformy) umožňují sledovat nejen kalorie, ale i emoční stav během jídla. Očekává se, že do roku 2030 se podíl specialistů se zaměřením na poruchy příjmu potravy zvýší o 30 %.
Stigma zůstává hlavní překážkou - mnoho lidí se bojí vyhledat pomoc kvůli pocitu viny. Edukace veřejnosti a otevřený dialog v médiích pomáhají tuto bariéru snižovat.
Podle DSM‑5 stačí, aby se epizody vyskytovaly alespoň jednou týdně po dobu tří měsíců.
Ano. Většina pacientů úspěšně zvládá symptomy kombinací KBT, nutriční terapie a behaviorálních strategií. Léky jsou doporučovány jen v případě výrazné deprese nebo úzkosti.
Hlavní rozdíl spočívá v absenci kompenzačních opatření u BED. Bulimie zahrnuje pravidelné zvracení, užívání projímadel nebo nadměrné cvičení po přejedení.
Specializovaná centra jsou v Praze (např. Psychoterapeutické centrum Zlesák), Brně a Ostravě. Doporučuje se kontaktovat klinického psychologa nebo nutričního terapeuta s certifikací v oblasti poruch příjmu potravy.
Aplikace na sledování jídla a emocí mohou být užitečným doplňkem, ale samostatně nenahrazují odbornou terapii, zvláště pokud jsou přítomny depresivní symptomy.