Stres, bolesti zad, nevysvětlitelné žaludeční potíže, nespavost - všechno to zní jako fyzické problémy. Ale co když jejich kořen leží v psychice? Více než třetina lidí, kteří chodí k lékaři, má příznaky, které nemohou být vysvětleny jen organickou příčinou. A právě zde začíná somatoterapie a psychoterapie - spojení, které už není jen alternativou, ale potřebou.
Představte si, že se někdo snaží vyjádřit svůj strach, ale nemá slova. Co zbyde? Tělo. Zúžené žíly, ztuhlé ramena, neustálé křeče v břiše, nevysvětlitelná únava. To není „jen psychika“. To je tělo, které překládá emocionální bolest do fyzických symptomů. Psychosomatická medicína to už dlouho neoznačuje za „fikci“ nebo „přehnanou citlivost“. Je to věda. A věda potvrzuje: emocionální stres aktivuje hypotalamo-hypofyzárně-adrenální osu. Výsledek? Zvýšený kortizol, oslabená imunita, záněty, bolesti, poruchy trávení.
Nejde o to, že „všechno je v hlavě“. Jde o to, že tělo a mysl nejsou oddělené komory. Jsou propojené systémy. Když se něco zhroutí v psychice, tělo to zaznamená jako varování. A pokud to varování ignorujete, tělo se začne „mluvit hlasitěji“ - bolestmi, poruchami spánku, chronickou únavou.
Somatoterapie není jen relaxační masáž nebo fyzioterapie. Je to systematická práce s tělem, která má za cíl uvolnit zadržené emoce, které se v něm usadily. Tělo si pamatuje. Zkušenosti z dětství, trauma, dlouhodobý stres - všechno se ukládá do svalů, dechu, nervových vzorců. Somatoterapie to neignoruje. Používá techniky jako bioenergetická analýza, body psychotherapy, katatýmně-imaginativní psychoterapie nebo psychogymnastika.
Například pacient s chronickými bolestmi zad, který se vždycky „zatváří“, když je na práci, může mít ztuhlé záda ne proto, že má špatnou postavu, ale proto, že se učil dítě, že „nemůže být slabý“. Somatoterapeut ho nechá dýchat, pohybovat se, cítit - a pomalu ho přivede k tomu, aby vůbec začal vnímat, co se v něm děje. Neříká: „Zvedni ramena.“ Říká: „Co se stalo, když jsi naposledy cítil, že jsi musel být silný?“
Je to jako vyčistit zablokovaný potok. Nejde jen o to, že se voda pohybuje. Jde o to, aby se mohla pohybovat znovu.
Klasická psychoterapie se často zaměřuje na myšlenky, příběhy, vzpomínky. To je důležité. Ale pokud pacient neumí cítit své tělo, nemůže se opravdu změnit. Jak říká jedna z průvodkyň v klinice v Motole: „Nemůžeš změnit svůj příběh, pokud nevnímáš, jak se v něm tělo pohybuje.“
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) pomáhá změnit myšlenky. Ale pokud pacient s úzkostí stále má napjatý dech a ztuhlé břicho, jeho mysl se vrátí ke stejným strachům. Až začne pracovat s dechem, s pohybem, s tím, jak se cítí, když se vydá ven - až tehdy se změna stane trvalou.
Stejně tak psychoanalýza nebo gestalt terapie - když se přidá práce s tělem - přestávají být jen „hovory o minulosti“. Stávají se zkušenostmi. V jedné sezení se pacientka, která se vždycky cítila „neviditelná“, naučila stát se, zvednout ruce, cítit, jak se její tělo naplňuje. A pak řekla: „Teď už nejsem jen hlava. Jsem tělo. A tělo má právo být.“
V Česku je psychosomatická medicína stále specializovanou oblastí. Jen 58 lékařů má oficiální specializaci v této oblasti. Z toho 32 pracuje v Praze. V Brně, kde žiji, je jich pět. A přesto je poptávka rostoucí. Největší potřeba je u lidí s chronickými bolestmi (42 %), poruchami spánku (28 %) a funkčními poruchami trávicího traktu (20 %).
Průměrná délka léčby je 6-12 měsíců, s jedním nebo dvěma setkáními týdně. To zní jako dlouho. Ale co když jste 5 let trpěli bolestmi, které lékaři nazývali „psychosomatické“, a nikdo vám neřekl, co s tím dělat? Když se konečně začnete učit, jak tělo reaguje na stres, jak dýchat, když se vám zatíží hrudník, jak se pohybovat, když se cítíte „zablokovaní“ - pak to není „dlouhá léčba“. To je přežití.
Cena hodiny v soukromé praxi je okolo 1 200 Kč. To je o 20 % více než běžná psychoterapie. Ale co když za těch 1 200 Kč dostanete nejen slova, ale i dech, pohyb, cítění - a konečně přestanete být jen „pacient s nevysvětlitelnými příznaky“?
Není to zázrak. A není to náhrada za léky nebo operaci. Pokud máte diabetickou neuropatii, psychoterapie neznižuje hladinu glukózy. Pokud máte nádor, somatoterapie ho neodstraní. Tady je klíč: psychosomatický přístup nefunguje u čistě organických onemocnění. Ale funguje skvěle tam, kde tělo a psychika spolu hrají.
Někteří pacienti se vracejí, protože si mysleli, že „všechno je jen v hlavě“. A když jim lékař řekl: „To je psychosomatické“, cítili se zavinení. To je chyba. Psychosomatické není „to nejde vysvětlit“. Je to „to se děje mezi tělem a myslí“.
Ještě větší problém je, že mnoho lékařů to nezná. Pouze 28 % českých lékařů má základní znalosti psychosomatického přístupu. A jen 15 % je pravidelně používá ve své praxi. To znamená, že pacienti, kteří potřebují tento přístup, často cestují po kancelářích, dokud se někdo nezeptá: „A co se stalo, když jsi naposledy plakal?“
Nemusíte čekat na specializovanou kliniku. Můžete začít dnes.
Digitální technologie už pomáhají. V FN Motol testují aplikace, které sledují vaši srdeční frekvenci, hloubku dechu, klidový stav - a ukazují, jak se tyto hodnoty mění, když si připomenete stresující událost. To není „techno-magie“. Je to přesnější diagnostika. Když víte, že vaše srdeční frekvence stoupne o 20 %, když se vracíte domů - víte, že to není jen „náhoda“. To je váš tělo, které vás varuje.
Do roku 2025 se v Česku vyškolí dalších 30 odborníků. Fyzioterapeuti a ergoterapeuti se začínají zapojovat do týmů. To je dobré. Protože psychosomatická léčba není jen o lékaři a pacientovi. Je to o celém systému - o tom, jak se tělo, mysl a život spolu propojují.
Cílem není „být šťastný“ nebo „mít vždycky klid“. Cílem je „být přítomen“. Přítomen k tomu, co se děje uvnitř vás. Když se cítíte napjatí - víte, proč. Když se bojíte - víte, kde to cítíte v těle. Když se smíte - víte, že to není „slabost“, ale život, který se znovu probouzí.
Psychosomatická léčba není o tom, aby se vám „všechno vyřešilo“. Je o tom, abyste přestali bojovat proti sobě samotnému. A začali slyšet - tělo, které vás vždycky mělo na mysli, jen jste si to neuměli přeložit.
Ne. Somatoterapie je pro každého, kdo má tělesné příznaky, které nejsou plně vysvětlitelné organickou příčinou. To zahrnuje lidi s chronickými bolestmi, poruchami spánku, iritabilním tračníkem, únavou, nebo těmi, kteří se cítí „zablokovaní“ a nevědí proč. Není to jen pro „psychicky nemocné“. Je to pro každého, kdo se snaží pochopit, co jeho tělo chce říct.
Nikdy. Somatoterapie není náhrada za lékařskou péči. Pokud máte infekci, nádor, srdeční chorobu nebo diabetickou neuropatii, potřebujete léky, operaci nebo speciální léčbu. Somatoterapie pomáhá tam, kde je přítomen psychosomatický komponent - tedy když tělo reaguje na stres, úzkost nebo emocionální blokády. Je to doplněk, ne náhrada.
Výsledky se neobjeví za týden. Většina lidí začíná cítit změnu po 4-8 týdnech pravidelné práce. Někteří cítí uvolnění hned při prvním dýchacím cvičení. Jiní potřebují měsíce, než se naučí vůbec cítit své tělo. Je to jako učení se jazyku. Nejprve se něco zaznamenává, pak se to začíná rozumět, až pak se to může používat. Trvá to, ale změna je trvalá.
V Česku je psychosomatická léčba obvykle nekrytá veřejným zdravotním pojištěním. Lékaři se specializací „Psychosomatická medicína“ mohou poskytovat služby v rámci veřejného zdravotnictví, ale často jen omezeně. Většina pacientů se obrací na soukromé praxe, kde cena hodiny činí kolem 1 200 Kč. Některé pojišťovny nabízejí doplňkové balíčky, které mohou část nákladů pokrýt - ale to je výjimka.
V Česku je registrováno 58 lékařů se specializací „Psychosomatická medicína“. Nejvíce jich pracuje v Praze (32), ale jsou i v Brně, Ostravě, Plzni a Bratislavě. Doporučuji hledat na stránkách České lékařské komory nebo v centrech jako FN Motol, VFN v Praze nebo kliniky v Univerzitním kampusu v Brně. Některé soukromé praxe také uvedou specializaci ve svém profilu. Pokud se necháte vyšetřit u lékaře, který zná psychosomatický přístup, bude vás většinou přesměrovat.