When you’ve been through something terrible, your body doesn’t forget. It holds onto it - in your shoulders, your jaw, your gut. Even if you think you’ve moved on, your nervous system is still stuck in survival mode. That’s why talking about trauma often isn’t enough. You can’t think your way out of a body that’s still screaming for safety. This is where somatic work becomes essential.
Co je trauma skutečně?
Trauma není jen vzpomínka na něco, co se stalo. Je to ztráta spojení - s sebou, s ostatními, s tělem. Když se stane něco život ohrožujícího, vaše vůle se „odstěhuje někam na jiný kontinent“, jak to říká Peter Levine. Zbývá jen prastarý evoluční mechanismus: běž, zůstaň, zůstaň mrtvý. A tělo si to zapamatuje. Ne jako příběh. Ale jako napětí. Jak třes. Jak ztuhlost. Jak neustálý pocit, že hrozba je ještě tady.
Studie ACE (Adverse Childhood Experiences) ukázaly, že 64 % lidí zažilo v dětství alespoň jednu traumatičtou událost. A to se projevuje později v chronickém bolesti, úzkosti, spánkových poruchách, nebo dokonce autoimunitních onemocněních. Tělo neříká: „To už je za mnou.“ Říká: „Stále to trvá.“
Proč tělo musí být součástí léčby?
Mozek si pamatuje události. Tělo si pamatuje pocity. A když je trauma „uvězněné v nervové soustavě“, jak říkají odborníci z Life Balance Clinic, pak jen slova nebo kognitivní techniky nejsou dost. Potřebujete změnit to, co se děje v těle - ne jen v hlavě.
U lidí s traumatem je autonómní nervový systém v neustálém přepínání mezi „boj nebo běh“ a „zamrznutí“. Není v klidu. Není v bezpečí. A to se projevuje jako neustálé napětí, nespavost, přehnaná reaktivita, nebo úplná odstupňovanost. Somatické přístupy se snaží právě o to: obnovit flexibilitu nervového systému. Zpět k tomu, aby mohl být v klidu - a zároveň reagovat, když je to potřeba.
Dýchání: Nejjednodušší cesta zpět k bezpečí
Dýchání je nejrychlejší cesta, jak ovlivnit nervový systém. Když jste v úzkosti, dýcháte rychle a do hrudi. Když jste v „zamrznutí“, dýcháte vůbec málo. Tělo se přizpůsobuje - a pak se to stává vaší normálou.
Práce s dechem v somatické terapii není o tom, „dýchat hluboce“. Je o tom, zjistit, kde se vás dech „zastaví“. Je to jako sledovat, kde se v těle nachází „přerušení“. Někdo nemůže vydechnout úplně - jeho břicho se nezvedne. Někdo dýchá jen do krku - a neustále cítí, že ho něco dusí. Terapeut vás nechá pozorovat, jak se vaše tělo chová při dechu, bez toho, abyste ho měli „napravit“.
Techniky jako „základní uklidňovací dech“ nebo „přirozené dýchání“ pomáhají nervovému systému zjistit: „Tady není hrozba.“ A to je první krok k uzdravení. Nepotřebujete nic složitého. Jen pozorovat. A dát tělu čas.
Pohyb: Když tělo chce třást se
Přirozená reakce těla na stres je třes. V přírodě vidíte, jak zvířata po útěku od lvů třesou celé tělo - a pak jdou dál. Lidé to neumí. Vyučujeme se, že třes je „slabost“. Ale třes je mechanismus, který uvolňuje energii, která se v těle zadržela.
TRE® (Tension & Trauma Releasing Exercises) využívá přesně tohoto principu. Nejsou to „cvičení“ ve smyslu fitness. Jsou to jemné pozice, které tělo samo začne třást. Někdy se to projeví jako třes v nohách, jindy v zádech. Nebo v rukou. A když to tělo udělá, začne se uvolňovat. Napětí, které jste nesli roky, se uvolňuje - ne slovy, ale tělem.
Problém? Někdo se bojí třesu. „Nechci se takhle chovat.“ Ale to není o chování. Je to o tom, že tělo potřebuje dokončit to, co se při traumatu neukončilo. A to není šílenství. Je to biologie.
Somatic Experiencing®: Jak tělo zase začne věřit
Somatic Experiencing® (SE), vyvinutý Peterem Levinem, je jedna z nejpropracovanějších metod. Není to „zpracovávání vzpomínek“. Je to „zpracovávání pocity“. Terapeut vás nechá sledovat, jak se v těle mění napětí, když se připomíná událost - ale jen v malých krocích. Nikdy příliš rychle. Nikdy bez bezpečí.
Princip je jednoduchý: místo toho, abyste se „připomínali“ traumatu, učíte se „připomínat“ bezpečí. Jak se cítíte, když je vaše noha na zemi? Jak se cítíte, když se dotknete stolu? Jak se vaše břicho změní, když se zastavíte na půl dechu? Tyto malé prožitky - „tady je klid“, „tady je pevnost“, „tady je mír“ - se postupně spojují. A tělo se začne učit: „Už to není tady.“
Podle průzkumu Asociace Somatic Experiencing ČR z roku 2022 má SE úspěšnost 75 % u jednorázového traumatu. U komplexního traumatu - který vzniká v dětství - je potřeba 15 až 20 sezení. Ale výsledek je trvalý. Ne protože jste „překonali“ minulost. Ale protože jste tělo naučili, že je bezpečné žít v přítomnosti.
Kraniosakrální terapie: Jemný dotyk, který obnovuje rytmy
Někdo potřebuje více než jen dech nebo pohyb. Potřebuje jemný dotyk. Kraniosakrální biodynamická terapie pracuje s přirozenými rytmy těla - s pohybem mozkomíšního moku, s jemným pohybem lebky a páteře. Když je trauma, tyto rytmy se „zastaví“. Tělo se „zamrzne“.
Terapeut s jemným dotykem pomáhá tělu znovu najít tyto rytmy. Není to masáž. Není to manipulace. Je to spolupráce. Tělo vás nechá vědět, kde je zablokované. A terapeut jen podporuje, aby se to uvolnilo. Podle studie Vojtové (2023) je tato metoda vhodná pro 90 % klientů s vývojovým traumatem. Ale vyžaduje terapeuta s minimálně tříletým certifikovaným výcvikem. Není to něco, co se naučíte na YouTube.
EMDR: Co dělá s pamětí - a co ne
EMDR je často zmíněná jako „rychlá metoda“ pro trauma. A má pravdu: průměrně stačí 8-12 sezení. Ale EMDR se zaměřuje na to, jak je vzpomínka uložená v mozku - ne na to, jak se tělo cítí.
Problém? 60 % lidí s vývojovým traumatem, kteří projdou EMDR, zůstávají s tělesným napětím. Pamatují si událost jinak. Ale tělo stále třese. Proto je EMDR nejúčinnější, když je kombinován s tělesnou prací. Bez ní je to jako opravit počítač, ale nevyměnit poškozený kabel.
Co se děje v Česku?
Od roku 2020 se trh somatické terapie v Česku roste o 12 % ročně. K 1. lednu 2024 je zde přibližně 350 certifikovaných terapeutů. Trauma-informovaný přístup se stává standardem - nejen v psychoterapii, ale i v sociální práci a lékařské péči.
Nejčastěji se somatické metody integrují do psychoterapie (78 % případů). Ale stále se setkáváme s odporu. 65 % klientů s vývojovým traumatem se bojí tělesné práce. „Nechci se dotýkat.“ „Nechci cítit.“ To je normální. A právě proto je klíčové vytvářet bezpečný prostor. Postupně. S důvěrou. Bez tlaku.
Co potřebujete k začátku?
Nemusíte se stát terapeutem. Ale můžete začít s tím, co máte.
- Uvědomte si tělo. Každý den si dejte 2 minuty. Zavřete oči. Co cítíte? Těžkost? Třes? Napětí? Nezkoušejte to změnit. Jen pozorujte.
- Dech je vaše zbraň. Když se cítíte přetíženě, zastavte se. Dechněte pomalu - 4 vdechy, 6 výdechy. Opakujte 5krát. To je dost, aby se nervový systém uklidnil.
- Pohybujte se. Nepotřebujete běžet 10 km. Stačí, když se roztáhnete, zatáhnete ruce, trochu se vychvějete. Povolte tělu, aby se pohybovalo - bez cíle.
- Nejde o „vyléčení“ - jde o přežití. Uzdravení není o tom, aby jste „nebyli traumatizovaní“. Je to o tom, aby jste se naučili žít s tím, co jste zažili - a přitom být v klidu.
Co když to nefunguje?
Někdy se stane, že tělesná práce způsobí, že se vám stane hůř. To není selhání. To je signál. Znamená to, že jste se příliš rychle pustili. Bezpečnost byla přehlížena. To je důvod, proč somatická práce musí být vedená odborníkem - a ne samostatně, pokud máte komplexní trauma.
Největší chyba? Snažit se „překonat“ trauma. Trauma se nezvládá. Trauma se zpracovává. Pomalu. S podporou. S tělem. S dechem. S pohybem. A s důvěrou.
Co se děje v budoucnosti?
Asociace Somatic Experiencing ČR spolupracuje s Neurovědeckým ústavem AV ČR na mapování změn v mozku během somatické terapie. První výsledky se očekávají v roce 2025. Už teď víme, že somatická práce mění aktivitu v amygdalě - oblasti, která „čte“ výrazy tváře jako hrozbu. Když se tělo naučí, že „nejsou všichni nebezpeční“, amygdala se uklidní.
Do roku 2026 bude vyškoleno dalších 150 pracovníků pro sociální služby a zdravotnictví. Trauma-informovaná péče už není „moda“. Je to nutnost. Protože trauma není jen psychologický problém. Je to tělesný problém. A jeho léčba musí být tělesná.
Je somatická terapie vhodná pro každého?
Somatická terapie není vhodná pro všechny. Pokud máte těžkou psychotickou poruchu, akutní stresový stav nebo jste v krizi, je třeba nejprve stabilizovat stav. Somatické metody mohou být příliš intenzivní, pokud není tělo připravené. Ale pro většinu lidí s traumatem - včetně komplexního, vývojového nebo jednorázového - je to jedna z nejúčinnějších cest k uzdravení.
Můžu dělat somatickou práci sám doma?
Ano, ale s omezením. Dech, jemný pohyb, uklidňovací techniky jako TRE® nebo „základní uklidňovací dech“ můžete dělat sami. Ale pokud máte hluboké trauma, je bezpečnější pracovat s terapeutem. Somatická práce může vyvolat silné pocity - a bez podpory to může vést k retraumatizaci. Domácí praxe je doplňkem, ne náhradou.
Jak dlouho trvá, než se cítím lépe?
Někdo cítí změnu po prvním sezení - obvykle v pocitu „něco se uvolnilo“. Ale trvalé změny trvají měsíce. U jednorázového traumatu může být výrazné zlepšení po 5-8 sezeních. U komplexního traumatu je potřeba 15-20 sezení a více. Důležité je, že změny nejsou lineární. Někdy se zdá, že se vám stane hůř - a pak se všechno „zase přesune“. To je normální. Je to proces, ne akce.
Je somatická terapie stejná jako masáž nebo jóga?
Není. Masáž uvolňuje svaly. Jóga zlepšuje pružnost. Somatická terapie pracuje s nervovým systémem. Je zaměřená na to, jak se tělo chová v reakci na bezpečí, hrozbu a paměť. Některé techniky mohou vypadat podobně - ale cíl je jiný. Nejde o „zlepšení těla“. Jde o „zlepšení vztahu těla k sobě“.
Kde najdu certifikovaného somatického terapeuta v Česku?
Nejbezpečnější způsob je vyhledat terapeuty registrované u Asociace Somatic Experiencing ČR nebo České kraniosakrální asociace. Tyto organizace mají etické kodexy a vyžadují minimálně 200 hodin výcviku. Vyhledejte na jejich webech seznam terapeutů. Nezapomeňte se zeptat na jejich specifický výcvik a zkušenosti s traumatem.