Párová vs. individuální terapie: Kdy je která metoda skutečně lepší pro váš vztah?

Stojíte před rozhodnutím: máte spolu s partnerem problémy, ale nevíte, jestli jít na párovou terapii nebo nejdřív začít s individuální terapií. Mnoho párů si myslí, že když se něco mezi nimi rozbilo, stačí jít spolu na jedno sezení. To ale často selhává. A naopak - někdo si myslí, že když se jedna osoba „vyřeší sama“, vztah se automaticky zlepší. Také to nejde. Vztahy nejsou jen součet dvou lidí. Jsou tím, co se děje mezi nimi. A to je přesně tam, kde se párová a individuální terapie rozcházejí.

Co vlastně dělá párová terapie?

Párová terapie se nezaměřuje na to, kdo má pravdu nebo kdo je vinen. Zaměřuje se na interakce. Na to, jak se vyvíjí konflikty, jak se partneri navzájem odsouvají, jak se ztrácí spojení. Když se dva lidé opakovaně hádají o tom, kdo vyčistí kuchyni, skutečný problém není v čistotě - je v tom, jak se při tom cítí. Jeden se cítí neoceněný, druhý přemáhá únavu. A to se v terapii projevuje jako kritika, odmítání, nebo ticho.

Nejúčinnější metoda, kterou v Česku často používají terapeuti, je Emotionally Focused Therapy (EFT). Podle studií od Dr. Susan Johnson, její zakladatelky, úspěšnost EFT dosahuje kolem 75 %. To znamená, že tři ze čtyř párů po terapii hlásí výrazně vyšší spokojenost. Jak to funguje? Terapeut vás učí rozpoznávat své hluboké emoce - strach, zraněnost, potřebu být blízko - a naučí vás je vyjadřovat tak, aby váš partner slyšel, ne aby se uzavřel.

Příklad: Bára a Tomáš z Brna se po deseti letech vztahu cítili jako roommates. Párová terapie jim ukázala, že Bára se odstraňovala, protože se bála, že když vyjádří svou potřebu blízkosti, Tomáš se odvrátí. Tomáš se zase uzavíral, protože si myslel, že když se snaží „něco udělat“, vždycky to bude špatně. Terapie jim pomohla přesunout konflikt z „kdo má pravdu“ na „jak se můžeme podpořit“. Dnes říkají: „Znovu si užíváme to jiskření, které jsme měli v začátcích.“

Když problém je v jednom z vás

Ne všechny vztahové potíže vznikají mezi dvěma lidmi. Někdy se za nimi skrývá něco, co je v jednom z partnerů - trauma, úzkost, depresivní smysluplnost, nebo nevědomá potřeba kontroly. Tady přichází na řadu individuální terapie.

Individuální terapie je jako hluboký výkop. Máte 50 minut jen pro sebe. Terapeut vás nevyhodnocuje, neřeší vaše vztahy s partnerem - pomáhá vám pochopit, proč se vztahy vždycky opakují. Proč vždycky volíte partnery, kteří vás ignorují? Proč se cítíte vinen, i když jste neudělali nic špatného? Proč se při konfliktu přeměňujete v agresora nebo se úplně zavíráte?

Na příkladu Kateřiny: Po manželově nevěře se cítila zničená. Myslela si, že to je všechno jeho chyba. Až po šesti měsících individuální terapie pochopila, že se vždycky cítila „nedostatečná“ - od dětství. Když se někdo zblízka odvrátil, její tělo si řeklo: „Tady to znovu začíná.“ Individuální terapie jí dala nástroje, jak se k sobě chovat jinak. Až potom šla na párovou terapii - ne proto, aby vztah zachránila, ale proto, aby se s manželem rozloučila bez hrůzy a bez křiků. „Terapie nám pomohla se se situací vyrovnat a jít dál. Nyní jsme spolu schopni výborně fungovat jako rodiče.“

Který problém vyžaduje kterou terapii?

Není žádný univerzální odpověď. Ale existují jasné směrnice.

• Párová terapie je vhodná, když problém vzniká v interakci: opakující se hádky, komunikační blokády, ztráta intimacy, nebo když se oba cítí zanedbáni.
• Individuální terapie je lepší volba, když problém je hluboko u jednoho z vás: trauma, závislost, chronická nejistota, nebo když se jedna strana vůbec nechce zapojit do párové terapie.

Podle průzkumu Institutu párové terapie z roku 2023: 68 % párů, kteří prošli párovou terapií, hlásí výrazné zlepšení komunikace. Ale 41 % neúspěšných případů bylo způsobeno tím, že jen jeden partner chtěl změnu. Pokud jeden z vás nechce jít na terapii, nebo se tam jen „dostaví“, výsledek bude minimální.

Na druhou stranu: 78 % českých terapeutů doporučuje individuální terapii jako první krok, pokud jeden z partnerů trpí závažnými osobními problémy - například depresí, anorexií nebo PTSD. Bez toho, aby se člověk naučil pracovat se svým vnitřním světem, párová terapie může jen zhoršit situaci - stane se z ní „souboj“ místo „spolupráce“.

Cena, čas a dostupnost v Česku

Párová terapie je v průměru o 20-30 % dražší než individuální. Sezení trvá 60-90 minut a stojí 1500-2500 Kč. Individuální sezení trvá 50-60 minut a stojí 1200-2000 Kč. To neznamená, že dražší je lepší. Kvalita terapie se neodráží v ceně - ale v kvalifikaci terapeuta a v jeho schopnosti vytvořit bezpečný prostor.

V Praze je dostupnost terapeutů vysoká. V regionech můžete čekat 2-3 měsíce na první termín. Od ledna 2023 některé pojišťovny pokrývají část nákladů na psychoterapii - ale jen v případě, že máte diagnózu (např. úzkostná porucha, deprese). Párová terapie zatím nebyla zahrnuta do základního balíčku, ale některé pojišťovny ji pokrývají jako „doplňkovou službu“.

Online terapie se značně rozšířila. V roce 2023 zůstává přibližně 45 % všech sezení online. To je výhoda pro lidi z venkova nebo pro ty, kteří mají těžký pracovní režim. Ale někteří terapeuti tvrdí, že pro hluboké vztahové práce je osobní přítomnost stále důležitější - nejen proto, že vidíte jazyk těla, ale protože přítomnost v místnosti sama o sobě vytváří pocit bezpečí.

Hybridní přístup - nejúčinnější strategie pro 2025

Nejnovější trend, který potvrzují i odborníci z Univerzity Karlovy, je kombinace obou přístupů. Tzv. hybridní terapie.

Představte si to takto: Jeden z partnerů začne s individuální terapií - pracuje na své dětské trauma, na tom, proč se cítí vždycky nejistý. Zároveň se oba zapojí do pravidelných párových sezení, kde se učí komunikovat na základě nových poznatků. Tento přístup má vysokou úspěšnost - podle KT Centra už dnes 83 % terapeutů kombinuje prvky různých metod, a podle předpovědi do roku 2025 bude 65 % všech vztahových případů řešeno tímto způsobem.

Proč to funguje? Protože neřešíte jen „co se děje mezi námi“, ale i „co se děje uvnitř mě“. A to je jediný způsob, jak dosáhnout trvalé změny.

Co dělat, když se partner nechce zapojit?

Je to běžné. Někdo říká: „Tohle je tvůj problém, ne můj.“ Nebo: „Nechci se znovu vystavovat.“

Neznamená to, že je vztah ztracený. Znamená to, že musíte začít sám. Jeden z vás může jít na individuální terapii - a začít změnit svůj přístup. Když se změníte, změní se i dynamika. Partner se může začít ptát: „Co se s tebou děje?“ A pak se může rozhodnout připojit.

Nemusíte čekat, až „bude připraven“. Změna začíná u vás. A často je to přesně to, co potřebuje druhý - vidět, že se něco mění, a že se to nevyřeší jen „přes sezení“.

Co dělat, když už jste se rozešli?

Párová terapie není jen o tom, jak se vrátit zpět. Je také o tom, jak se rozloučit s důstojností. V případě Kateřiny a jejího bývalého manžela - terapie jim umožnila přežít rozchod bez nenávisti. Vytvořili společný plán pro rodičovství. Nemluvili si každý den, ale už se nekřičeli. Nezničili se navzájem.

22 % párů, kteří prošli párovou terapií, podle Institutu párové terapie, se nakonec rozešlo. Ale říkají: „Bylo to nejzdravější rozhodnutí, které jsme kdy udělali.“

Terapie není o zachování vztahu. Je o tom, abyste z něj všichni vyšli s více sebepoznáním, s více respektem - a s tím, že jste si nezničili životy.

Neexistuje jediný správný způsob, jak zachránit vztah. Ale existuje jediný správný způsob, jak začít - a to je s čestností. S otázkou: „Co mi vlastně chybí?“ A pak s odvahou jít tam, kde to potřebujete - ať už je to sám, nebo spolu.