Online sezení a osobní sezení v psychoterapii se liší nejen místem, ale i tím, jak se vytváří spojení, jak probíhá komunikace a jak se strukturuje čas. Mnoho lidí si klade otázku: Je online terapie opravdu stejně účinná? A co když se cítím lépe, když jsem doma? Nebo naopak - chci vidět terapeuta tváří v tvář, protože jinak mi to nevadí?
Skutečnost je jednoduchá: obě formy fungují. Ale ne pro všechny stejně. Výsledky studií z Británie, USA i Česka potvrzují, že online kognitivně behaviorální terapie má stejnou účinnost jako terapie tváří v tvář při léčbě úzkosti, deprese a stresu. Některé studie dokonce ukazují, že u některých lidí je online verze účinnější - možná proto, že se cítí bezpečněji ve vlastním prostředí.
Jak vypadá sezení online?
Online sezení probíhá přes videohovor - přes Zoom, Google Meet, Skype nebo specializované platformy jako Hedepy nebo Mojepsychologie. Terapeut a klient sedí v různých místech, ale oba vidí a slyší se. Struktura je téměř stejná jako u osobního sezení: 50 až 60 minut, čistý čas jen pro tebe.
Na začátku se terapeut přivítá, zeptá se, jak jsi se cítil od posledního setkání. Pak se přesune k hlavnímu tématu - co tě dnes trápí, co se změnilo, co tě překvapilo. V závěru se společně podíváte na to, co jste zjistili, a domluvíte si, co si zkusíte vyzkoušet do příštího sezení.
Rozdíl je v detailech. Online sezení vyžaduje přípravu. Musíš mít stabilní internet, kameru, mikrofon a místo, kde nebudeš přerušován. Žádná děti, žádný hlas z televize, žádná návštěva. Pokud se spojení přeruší, terapeut ti pošle SMS nebo e-mail, aby ti řekl, co dál. Většina platform nabízí i možnost vrátit peníze, pokud první sezení nebude fungovat - to ti dá jistotu.
Technické problémy jsou reálné. Někdy zvuk ztratíš, obraz se zasekne, kamera se nerozsvítí. Ale terapeuti, kteří pracují online, se tomu naučili. Ví, jak to kompenzovat - třeba tichým dotazem: „Vidíš mě?“ nebo „Cítíš se teď lépe?“
Co se děje při osobním sezení?
Přijdeš do kanceláře. Zavřeš za sebou dveře. Sedneš na pohovku nebo na židli. Terapeut sedí naproti tobě. Můžeš vidět, jak se mu zatáhne čelo, když říkáš něco těžkého. Vidíš, jak se ti zatřásou ruce, když mluvíš o strachu. Můžeš cítit, jak ti v klidu položí ruku na stůl - jen pro přítomnost, ne pro kontakt.
Tady je komunikace bohatší. Nejen slova. Tělo mluví. Pohled. Nádech. Tichá pauza. Všechno to terapeut vnímá a používá jako součást terapie. Některé věci se nedají říct - jen cítit. A to je přesně to, co osobní terapie nabízí: hloubku.
Nevýhoda? Čas a cesta. Musíš se dostat do města, najít parkování, čekat v předpokoji. To může být pro někoho nemožné - třeba kvůli pohybovým omezením, práci nebo jednoduše kvůli unavenosti. A pro některé lidi je sama návštěva kanceláře stále příliš strašná. Stigma zůstává. I když se o duševním zdraví dnes mluví víc, přijít do kanceláře psychoterapeuta se stále může zdát jako přiznání, že „něco není v pořádku“.
Která forma je účinnější?
Studie z roku 2008 a 2018, které analyzovaly tisíce případů, ukázaly: pro úzkost, deprese a stres je online terapie stejně účinná jako osobní. Někdy dokonce lépe - zejména u lidí, kteří se online cítí více otevření. Terapeutka Lucie Šujanová z Meddi hub říká: „Často se setkávám s tím, že klienti se online více otevřou. Možná proto, že nejsou vystaveni „hledání“ pohledem.“
Ale není to univerzální. Pokud pracuješ s hlubokými trauma, se závažnými poruchami nebo s lidmi, kteří potřebují fyzickou přítomnost jako základ bezpečí, osobní terapie zůstává lepší volbou. Někteří terapeuti tvrdí, že online prostředí je pro práci s emocemi jako hovořit o plamenu skrze sklo - vidíš ho, ale nechceš se k němu přiblížit.
Podle výzkumu na Masarykově univerzitě je klíčové, aby terapeut měl zkušenosti s digitálním prostředím. Online terapie není jen „osobní terapie na obrazovce“. Vyžaduje jiné dovednosti: jak udržet pozornost, když nemůžeš vidět celé tělo, jak reagovat na ticho, když je zpoždění, jak vytvořit důvěru, když jsi jen na obrazovce.
Co si lidé skutečně říkají?
Na platformě Hedepy, která je jednou z největších v Česku, 37 % lidí přestane po prvním sezení - stejně jako u osobní terapie. Ale ti, kteří přežijí pět sezení, mají čtyřnásobně vyšší šanci na zlepšení. To je důležité. Nejde o to, jaká forma je „lepší“. Jde o to, která ti vydrží.
Lidé, kteří začali s online terapií skepticky, často změní názor. „Myslel jsem, že to nebude fungovat,“ říká jeden klient. „Ale když jsem si sedl doma v pyžamu, mluvil jsem o věcech, o kterých jsem se nikdy neodvážil mluvit před lidmi.“
Další klient říká: „Při osobní terapii jsem se cítil jako na zkoušce. Online jsem se cítil jako s přítelem, který ví, co říct.“
Na druhé straně je tu i ta, která říká: „Nemůžu si představit, že bych se mohla otevřít skrze obrazovku. Potřebuju vidět, jak se terapeut usmívá, jak se mu zatáhne oči, když je smutně.“
Co si vybrat?
Není správná odpověď „online“ nebo „osobní“. Je správná odpověď: „co ti vyhovuje teď?“
Zkus to takto:
- Pokud máš problém s cestováním, pracuješ v jiném městě, máš pohybová omezení nebo se bojíš jít ven - online je tvoje volba.
- Pokud potřebuješ hlubokou emocionální přítomnost, pracuješ s trauma nebo se ti zdá, že bez pohledu do očí se neotevřeš - zkus osobní.
- Pokud nevíš - zkus online první sezení. Mnoho platform nabízí vrácení peněz, pokud to nebude fungovat.
Nezapomeň: terapie není o tom, jak se setkáváte. Je o tom, co se stane, když se setkáte. A to se může stát i na obrazovce.
Hybridní přístup - nejlepší z obou světů
Ještě v roce 2020 byla volba mezi online a osobní terapií binární. Dnes už to tak není. Více a více terapeutů nabízí hybridní model: některá sezení online, některá osobně. Třeba v závislosti na tom, co tě dnes trápí. Když máš těžký týden - online, doma, v pohodlí. Když chceš prohloubit něco hlubokého - osobně, v klidu kanceláře.
Tento přístup je přirozený. Život není černobílý. A terapie by neměla být ani.
Největší výhoda hybridního modelu? Flexibilita. Nemusíš se rozhodovat navždy. Můžeš se přizpůsobit. A to je právě to, co v psychoterapii dnes nejvíc potřebujeme - možnost se přizpůsobit sobě, nebo se přizpůsobit terapii.