Jak zpomalit terapie, které běží příliš rychle, a stabilizovat proces

Střetnout se s tím, že se terapie rozjede rychleji, než dokážete zpracovat, může být dost nepříjemný. Najednou se objeví zvýšená úzkost, nespavost nebo i fyzické nevolnosti. Článek vám ukáže, proč k tomu dochází a hlavně - jak proces zpomalit, aby se znovu nastavil bezpečný rytmus.

Co znamená “příliš rychlé tempo terapie”?

Psychoterapie je strukturovaný proces, během kterého terapeut a klient společně zkoumají myšlenky, emoce a chování s cílem dosáhnout trvalých změn. Když tento proces probíhá příliš rychle, klient nedostává dostatek času na integraci nových poznatků. Výzkum Centra pro výzkum psychoterapie (INPSY) uvádí, že 5‑10 % klientů zažije po několika sezeních zhoršení symptomů.

Mezi nejčastější příznaky patří:

• Zvýšená úzkost mezi sezeními (68 % respondentů)
• Poruchy spánku - noční můry, časté probouzení (42 %)
• Fyzické nevolnosti při příchodu na sezení (29 %)
• Obtížná koncentrace v běžném životě (55 %)

Kromě psychických signálů je třeba sledovat i biologické ukazatele: srdeční frekvenci nad 100 tepů/min, dechovou frekvenci nad 20 dechů/min nebo zvýšený krevní tlak nad 140/90 mmHg.

Proč se tempo může zrychlit?

Existuje několik faktorů, které mohou přispět k příliš rychlému tempu:

1. Ekonomický tlak - krátkodobé terapie jsou lákavé pro pojišťovny i klienty, ale často neumožňují dostatek času na zpracování.
2. Nezkušený terapeut - podle studie Národního ústavu duševního zdraví jsou rizika dvakrát vyšší u terapeutů bez akreditace.
3. Chybná diagnostika - pokud se terapeut zaměří na symptomatické řešení (např. CBT) místo hlubšího procesního přístupu, může dojít k rychlému tempa.

Každý z těchto faktorů může snadno narušit „window of tolerance“, tedy psychologický stav, kdy je klient schopen zpracovávat emoce bez přetížení.

Jak rozpoznat, že terapie běží příliš rychle

Rozpoznání signálu přetížení je první krok k regulaci tempa. Zde je krátký kontrolní seznam, který můžete použít i během sezení:

• Klient hlásí fyzické symptomy (bušení srdce, nevolnost).
• Emocionální výbuchy nebo „freeze“ reakce při blízkém tématu.
• Pokles motivace a neschopnost přicházet na sezení.
• Negativní hodnocení v nástroji Session Rating Scale (SRS) - skóre pod 3.

Podle PhDr. Tomáše Řiháčka (INPSY) je toto hodnocení klíčové: pravidelný sběr zpětné vazby snižuje riziko předčasného ukončení terapie o 35 %.

Praktické techniky pro zpomalení a stabilizaci

Jakmile zjistíte, že tempo je příliš rychlé, následující techniky pomohou stabilizovat proces:

• 4‑7‑8 dýchání - inspirovat 4 sekundy, držet dech 7 sekund, pomalu vydechnout 8 sekund. Studie ukazují snížení srdeční frekvence o 18 tepů během 5 minut.
• Grounding - zaměření na smyslové vjemy (dotek, vůně, zvuk) pomáhá klientovi vrátit se do „bezpečné zóny“.
• Bezpečná zóna v terapeutickém prostoru - používání barevných karet (červená = stop, žlutá = zpomalit, zelená = pokračovat) umožňuje klientovi okamžitě signalizovat potřebu zpomalení.
• Časové okno - omezit práci na traumatické téma na maximálně 15 minut během jednoho sezení a poté přejít k stabilizační technice.
• Krokování - postupně zvyšovat hloubku zkoumání (např. nejdříve popsat situaci, pak pocit, pak tělesné reakce).

Tyto techniky jsou součástí metodického pokynu Univerzity Karlovy (2020) a byly úspěšně testovány ve více než 200 českých centrech.

Srovnání terapeutických směrů - riziko rychlého tempa

Jak vidíte, psychodynamická a tělesně orientovaná terapie jsou méně náchylné k přetížení klienta, protože kladou větší důraz na pomalý a postupný přístup.

Jak komunikovat se svým terapeutem

Klient často váhá otevřeně říct, že se cítí přetížený. Podle průzkumu PVŠPS (2022) 63 % klientů to nedělá ze strachu ze soudu. Proto je dobré mít připravený stručný „testovací“ skript:

1. „Cítím se během posledních sezení napjatě a mám problémy spát.“
2. „Myslím, že potřebujeme zpomalit a zaměřit se na stabilizační techniky.“
3. „Mohu použít barevné karty, abych vám okamžitě dal signál, pokud to bude potřeba.“

Taková otevřená komunikace nejenže snižuje riziko přetížení, ale také posiluje terapeutickou alianci - klíčový faktor úspěšnosti terapie.

Co dělat, pokud se situace nezlepší

Pokud i po zavedení změn přetrvává přetížení, zvažte tyto kroky:

• Požádejte o externí hodnocení pomocí Session Rating Scale nebo podobného nástroje.
• Vyhledejte druhý názor - někdy může jiný terapeut nabídnout jiný rytmus.
• Uvažujte o přerušení terapie a krátké „pauze“ (1‑2 týdny), během které se zaměříte na seberozvoj a relaxaci.

Podle Kateřiny Borovičky (Psychologie dnes, 2022) může příliš dlouhodobé zpomalení vést k prokrastinaci, proto je důležité najít rovnováhu mezi stabilizací a postupným posunem vpřed.

Budoucnost tempování terapie v ČR

Od roku 2022 se počet českých terapeutických center, které implementují protokoly pro identifikaci rychlého tempa, zvýšil na 42 %. Ministerstvo zdravotnictví spustilo kurzy zaměřené na rozpoznávání signálů přetížení a očekává se, že do roku 2026 se počet negativních zkušeností sníží o 25 %.

Klíčové změny, které by měly přijít:

• Standardizované protokoly pro měření tolerančního okna během prvních deseti sezení.
• Povinné školení terapeutů v technikách zpomalení - např. grounding, 4‑7‑8 dýchání.
• Transparentní dohoda o tempu terapie před zahájením - klienti podle výzkumu MediPark (2023) chtějí mít jasná pravidla.

Tyto kroky pomohou vytvořit bezpečnější a efektivnější prostředí, kde terapie skutečně slouží k dlouhodobému růstu.

Rychlý souhrn kroků pro klienta i terapeuta

1. Pravidelně měřit biologické a psychické signály (srdce, dech, SRS).
2. Použít jednoduché stabilizační techniky - 4‑7‑8 dýchání, grounding, barevné karty.
3. Upravit tempo na 30‑40 % původního tempa, zkrátit expozice na max. 15 minut.
4. Komunikovat otevřeně a jasně - využít připravený skript.
5. V případě neúspěchu zvážit pauzu nebo změnu terapeuta.

Dodržení těchto bodů dává šanci, že terapie bude nejen méně bolestivá, ale i skutečně produktivní.