Stojíte před terapeutem, snažíte se vysvětlit, co vás trápí, ale slova se vám ztrácí. Něco vás drží zpět - nevědomí. Nejenom paměť, ale i ty části, které jste zapomněli, zatajili nebo prostě nechápete. Hypnoterapie není o tom, abyste spali. Je o tom, abyste slušně slyšeli to, co vás už dlouho nebaví říkat. A mezi dvěma hlavními přístupy - klasickou hypnózou a ericksonovskou hypnózou - je rozdíl tak velký, jako mezi tím, když vám někdo řekne, co máte cítit, a když vás někdo provede k tomu, abyste to cítili sami.
Klasická hypnóza: Přímé příkazy a hluboký stav
Klasická hypnóza funguje jako přesný návod. Terapeut vás uklidní, zavře oči, řekne: „Teď se cítíš klidnější“, „Tvá bolest se mění“, „Zapomeneš na ten strach“. To všechno probíhá v hlubokém, zdánlivě pasivním stavu. V Česku je tento přístup silně zastoupen prací Stanislava Kratochvíla, který ho popisuje jako „dočasný stav změněného vědomí“, kde klient přijímá sugestie jako reálné zážitky. Tento způsob je efektivní, když potřebujete rychle změnit fyzický příznak - třeba bolest, zvýšené krevní tlak nebo nespavost. Některé ženy v Brně, které se připravují na porod, používají klasickou hypnózu k uvolnění svalů a snížení bolesti. Je to jako vypnout přepínač: „Teď už to nebolí.“
Ale tady je háček: klasická hypnóza vyžaduje důvěru v autoritu terapeuta. Když jste traumatem zasaženi, když jste někdy cítili, že vám někdo říkal, co máte cítit, může vás tento přístup znovu zranit. Mnoho klientů zde v Česku, kteří prošli klasickou hypnózou při práci s dětským traumatem, říká: „Cítil jsem se jako dítě, které musí poslouchat.“ A to není terapie - to je podřízenost.
Ericksonovská hypnóza: Nepřímá cesta k vlastním zdrojům
Milton Erickson, americký psychiatr, který přežil poliomyelitidu a byl téměř paralyzován, se naučil, že lidská duše najde cestu - i když ji nevidíte. Jeho přístup není o tom, aby vám někdo řekl, co máte cítit. Je o tom, aby vás někdo vedl k tomu, abyste to cítili sami. Příběhy, metafory, vtipy, nečekané věty - to všechno je jeho nástroj. Když klientka, která ztratila dítě při autonehodě a vyvinula sociální fóbií, začala fotit, terapeut jí neřekl: „Už se neboj.“ Řekl: „Zajímavé, že když držíte fotoaparát, cítíte se bezpečněji. Co se děje, když ho odložíte?“
Tady nejde o „příkaz“, ale o otázku. Ne o „zmenšení“ problému, ale o „přesměrování“ pozornosti. Ericksonovská hypnóza nebere nevědomí jako nepřítele. Berou ho jako spojence. Každá fóbie, každá úzkost, každá nevyslovená vzpomínka - všechno to má nějaký smysl, který jste si neuvědomili. A terapeut je ten, kdo vám pomůže ten smysl najít - ne vás donutí, aby jste ho přijali.
Proč je ericksonovská hypnóza lepší pro traumata?
Práce s traumatem je jako hledání ztraceného klíče v tmavé místnosti. Klasická hypnóza vám dá svíčku a řekne: „Klíč je tady.“ Ericksonovská hypnóza vám dá čas, aby jste si sami zvykli na tmu a začali hledat svým způsobem. Podle Sylvie Navarové, která v Brně pracuje s klienty s PTSD, klíčová otázka není: „Co vás trápí?“ Ale: „Co vám na tom vlastně funguje?“
Uživatel „PetrHypno“ z Redditu popisuje, jak překonal claustrofobii po uvěznění v lékárně. Terapeut mu řekl: „Představ si, že jsi v tunelu. Každá část má jinou barvu. Když narazíš na červenou, připomíná ti, že jsi v bezpečí. Když uvidíš modrou, pamatuješ si, že jsi už to přežil.“ Petr říká: „Nikdo mi neříkal, že se nemám bát. Ale já jsem si sám přišel na to, že ten tunel nebyl hrozný - byl jen částí cesty.“
Tady není žádný „stav hypnózy“. Je to rozhovor, který se stává hypnózou. Klient není pasivní. Je aktivní. A právě to je rozdíl. Když se naučíte své vlastní zdroje, nezáleží, jestli se terapeut vysměje, nebo se zavře dveře. Vy už víte, jak se udržet.
Co říkají čeští odborníci?
V Česku je situace složitá. Z jedné strany máme významné vzdělávací standardy: česká asociace pro hypnózu vyžaduje 180 hodin teorie a 80 hodin supervize pro ericksonovskou hypnózu. Z druhé strany - podle Pavla Kopeckého z AV ČR - mnoho praktikujících tyto standardy neprošlo. Někteří terapeuti používají „příliš přímé“ sugestie, což může vést k vytváření falešných vzpomínek, zejména u traumatu. To není terapie - to je riziko.
Na druhé straně se věda posouvá. V březnu 2024 na konferenci v Úpravci se ukázalo, že 73 % nových přístupů kombinuje ericksonovskou hypnózu s EMDR - technikou, která využívá pohyby očí k zpracování traumatu. Univerzita Karlova v Praze v září 2025 spustí první certifikační program „Klinická hypnóza a práce s traumatem“. To znamená, že v budoucnu bude hypnóza lépe regulována, lépe vzdělávána a lépe integrována do systému psychoterapie.
Co říkají klienti?
Na platformě Therapeuta.cz z roku 2023 se ukázalo, že 32 % negativních hodnocení bylo spojeno s příliš direktivním přístupem. Lidé, kteří měli zkušenosti s klasickou hypnózou, často říkají: „Nic se nezměnilo.“ Ti, kteří šli k ericksonovskému terapeutovi, říkají: „Najal jsem si průvodce, ne vůdce.“
Uživatelka „AnonymniTerapie“ na Facebooku napsala: „Po osmi sezeních klasické hypnózy jsem se cítila ještě hůř. Pak jsem šla k terapeutce, která mě neříkala, co mám cítit. Přišla s příběhem o ptáku, který se naučil létat jinak. A já jsem si v tu chvíli uvědomila, že jsem taky mohla létat jinak.“
Největší přínos? 78 % klientů v Česku preferuje kombinovaný přístup. Ne klasickou nebo ericksonovskou - ale obě. Klasická pro rychlé uvolnění těla, ericksonovská pro hluboké zpracování mysli. To je moderní realita.
Co je potřeba vědět, než začnete?
Nejprve: hypnóza není magie. Je to komunikace. A jako každá komunikace, může být škodlivá, když je špatně použita. Pokud hledáte terapeuta, zeptejte se:
- Máte certifikaci od české asociace pro hypnózu a hypnoterapii?
- Jaký je váš přístup k traumatu?
- Už jste pracovali s klienty, kteří měli podobný problém jako já?
- Co se stane, když se necítím bezpečně?
Nezapomeňte: hypnóza neznamená, že ztrácíte kontrolu. Znamená, že získáváte jiný typ kontroly - kontrolu nad tím, co si dovolíte vnímat. A to je právě to, co vás může osvobodit.
Co se děje v Česku dnes?
Trh hypnoterapie v Česku roste o 9,2 % ročně a dosáhl 127 milionů Kč v roce 2023. Z 382 certifikovaných hypnoterapeutů 68 % používá kombinaci obou přístupů. Klienti hledají hypnózu především pro úzkost (42 %), traumata (28 %) a bolest (15 %). A důležité: 89 % klientů říká, že efekty přetrvávají alespoň 18 měsíců. 64 % se naučilo techniky, které může používat samostatně - bez terapeuta.
Je to tedy budoucnost? Ano. Ale ne proto, že hypnóza je „magie“. Ale protože se stává součástí lidského dialogu - ne jenom techniky, ale vztahu.
Je hypnóza bezpečná pro lidi s traumatem?
Ano, ale jen pokud je prováděna kvalifikovaným terapeutem, který respektuje hranice klienta. Klasická hypnóza s přímými příkazy může u traumatu způsobit opětovné zranění. Ericksonovská hypnóza je bezpečnější, protože nevnucuje, ale umožňuje klientovi najít vlastní cestu. Vždy se ujistěte, že terapeut má specifické vzdělání v práci s traumatem a nejen obecnou hypnózou.
Můžu hypnózu používat samostatně?
Ano, ale ne jako náhradu terapie. Mnoho klientů se naučí od terapeuta techniky, jako je samohypnóza nebo vnitřní příběhy, které mohou používat doma. Například klienti s úzkostí často vytvářejí vlastní „bezpečný prostor“ v představách. Tyto techniky fungují jako nástroje pro sebeúdržbu, ne jako řešení. Pokud se cítíte ztraceně, vraťte se k terapeutovi.
Je ericksonovská hypnóza lepší než klasická?
Není lepší - je jiná. Klasická hypnóza je rychlejší pro fyzické příznaky, jako je bolest nebo nespavost. Ericksonovská hypnóza je hlubší a pomalejší, ale lépe funguje u emocionálních problémů, traumatu a úzkosti. Většina moderních terapeutů v Česku kombinuje oba přístupy podle potřeby klienta. Nejde o „nejlepší“, ale o „nejvhodnější“.
Jak dlouho trvá, než se hypnóza začne projevovat?
To závisí na problému. U fyzické bolesti nebo úzkosti se změny mohou objevit již po 3-5 sezeních. U komplexních traumatu může trvat 8-12 sezení nebo více. Klíčové není číslo, ale kvalita vztahu. Pokud se cítíte s terapeutem bezpečně, změny přijdou - i když nevěděli, že se dějí.
Může hypnóza vytvořit falešné vzpomínky?
Ano, pokud je použita nekvalifikovaně. Přímé sugestie, zejména v klasické hypnóze, mohou vést k vytváření „vzpomínek“, které nikdy nebyly skutečné. To je hlavní důvod, proč je důležité vybírat terapeuty s etickým vzděláním a zkušenostmi s traumatem. Vědci jako Tomáš Vohánka varují: bez vědeckého základu a etických pravidel může hypnóza způsobit větší škodu, než pomůže.