Stále se slyší: „A proč chodíš k psychologovi? Myslíš si, že jsi blázen?“ Tady, v Česku, to zní jako normální otázka. Ale není to normální. Je to zbytečná hanba. A ta hanba stojí lidi život. Ne fyzický, ale duševní. Ten, který se neukazuje na rentgenu, neukazuje krevní testy, ale který ti brání dýchat, spát, milovat, pracovat - nebo prostě jen žít.
Proč se stydíme chodit k psychologovi?
Většina lidí v Česku rostla s myšlenkou, že „něco si musíš zvládnout sám“. Že pláč je znak slabosti. Že když se necítíš dobře, máš se držet a nechat to za sebou. Ale co když to nejde? Co když se ten tlak hromadí roky? Když se každé ráno probudíš s pocitem, že tě něco dělá, ale nevíš co? To není slabost. To je lidské. Podle průzkumu Národního ústavu duševního zdraví z roku 2022 stále 54 % Čechů považuje duševní problémy za něco, co by člověk měl překonat sám. V roce 2017 to bylo 71 %. Takže je tu pokrok. Ale pomalý. A stále je tu ten strach. Strach, že tě budou považovat za „neúplné“. Strach, že tě nebudou brát vážně na práci. Strach, že ti někdo řekne: „A co ti ta psycholožka řekla? že si blázen?“ To se nestane, když chodíš k lékaři kvůli zlomené noze. Nebo k očnímu lékaři, když máš problémy se zrakem. Ale když jdeš k psychologovi, všichni si myslí, že jsi „nějaký jiný“. A to je nesmysl.Co se v Česku děje pro změnu?
V roce 2017 se začal realizovat projekt s názvem Destigmatizace pětiletý národní projekt Národního ústavu duševního zdraví zaměřený na změnu společenského vnímání duševního zdraví a terapie. Cíl? Změnit, jak o duševním zdraví přemýšlíme. Ne jako o něčem, co je „špatné“ nebo „stranou“, ale jako o části celkového zdraví - stejně jako srdce, plíce nebo žaludek. Projekt neprošel jen kampaněmi na plakátech. Vytvořil praktické nástroje - například toolkit „Jak mluvit o duševním zdraví“, který ukazuje, jak podpořit někoho, kdo hledá pomoc. Učil pedagogy, jak rozpoznat stres u dětí. Podporoval zdravotníky, aby nevnímali klienty jako „bláznivé“, ale jako lidi, kteří potřebují pomoc. A nejvíc - zapojil lidi, kteří sami chodili k psychologovi, aby o svých zkušenostech mluvili. Výsledek? V roce 2022 se počet lidí, kteří navštívili psychologa, zvýšil o 37 % oproti roku 2018. To není náhoda. To je důkaz, že lidé začínají měnit názor. A to nejen mezi mladými. Většina lidí, kteří se rozhodli začít s terapií, je ve věku 30-50 let. Lidé, kteří si řekli: „Už to nevydržím sám.“Je terapie v Česku dostupná?
Ano, ale ne tak, jak by měla být. Podle Českého statistického úřadu máme 3,2 psychologa na 10 000 obyvatel. Doporučený poměr je 5. To znamená, že často čekáš měsíce na první termín. A když najdeš někoho, často je to jen jedna hodina týdně. To nestačí. Ale je tu nová naděje. Vláda plánuje zvýšit financování duševního zdraví o 15 % do roku 2025. A od roku 2022 je psychoterapie pro osoby do 26 let plně hrazena pojišťovnami. V prvním pololetí 2023 se počet žádostí o terapii v této věkové skupině zvýšil o 28 %. To je signál - mladí lidé nechají strach za sebou. A je tu ještě jedna věc - online terapie. 41 % lidí v Česku ji preferuje, protože se cítí bezpečněji. Nemusíš jít do kanceláře, kde tě může poznat někdo z práce. Nemusíš se stydět, že tě někdo uvidí na chodbě. Můžeš se připojit z postele, z kuchyně, z auta. A to je pro mnohé klíčové.
Co dělají lidé, kteří už chodí k psychologovi?
Na sociálních sítích se objevují příběhy, které se nezveřejňují v novinách. Jeden muž z Brna napsal na Reddit: „Když jsem poprvé šel k psychologovi, skoro jsem se styděl, jako bych byl slaboch. Ale po třech měsících jsem pochopil, že péče o duši je stejně důležitá jako péče o tělo.“ Jiná žena z Plzně řekla: „Když jsem řekla kolegyni, že chodím k psycholožce, odpověděla: ‚A co ti řekla, že si blázen?‘ To by se nestalo, kdybych řekla, že chodím k kardiochirurgovi.“ Ale většina lidí, kteří o své terapii mluví, dostane podporu. Podle toolkitu NÚDZ 82 % lidí, kteří sdíleli své zkušenosti, zaznamenalo pozitivní reakce. Rodiče, přátelé, kolegové - ti, kteří se nechali zaslechnout, se ukázali jako podporující. A to je důležité. Ne každý bude rozumět. Ale většina ano.Co můžeš udělat teď?
Nemusíš mít „velký problém“, abys šel k psychologovi. Stačí, když se cítíš vyčerpaný, nevysvětlitelně smutný, neustále napjatý. Nebo když se ti zdá, že život ti uniká z rukou. Začni tady:- Volání na bezplatnou linku NÁSLED (800 155 155) - poskytuje konzultace, navádí na terapeuty, pomáhá s obavami. V roce 2022 jich zvládlo přes 27 000.
- Podívej se na portál proprarodice.cz - tam najdeš seznam terapeutů a příběhy lidí, kteří začali.
- Požádej svého lékaře o doporučení - on nebo ona ti může říct, kde jsou dostupné termíny.
- Zkus online terapii - mnoho služeb nabízí první konzultaci zdarma.
Proč je to důležité pro celou společnost?
Když se lidé bájí chodit k psychologovi, zůstávají nemocní. A nemocní lidé nepracují tak dobře. Nejsou tak produktivní. Nejsou tak přítomní ve svých rodinách. A to má cenu. Podle analýzy Deloitte se trh duševního zdraví v Česku zvýšil z 4,2 mld. Kč v roce 2018 na 6,8 mld. Kč v roce 2022. To je růst o 62 % za čtyři roky. Lidé začínají investovat do sebe. A to je zdravý trend. Ale nejde jen o peníze. Jde o to, abychom se naučili respektovat duševní zdraví jako stejné jako fyzické. Abychom přestali považovat terapii za „něco pro blázny“. Abychom přestali říkat „ty si to zasloužíš“ nebo „to je jen psychika“. Prof. Jiří Raboch z České psychiatrické společnosti říká: „Stigma duševní nemoci je jednou z příčin, proč stát investuje málo do péče o duševní zdraví.“ A když se lidé nechají léčit, stát se může začít zajímat. A když se stát začne zajímat, začnou se měnit zákony, financování, přístupy.Je to opravdu v pořádku chodit k psychologovi?
Ano. Je to v pořádku. Je to normální. Je to zodpovědné. Nikdo neříká, že máš chodit k psychologovi, když se ti nechce. Ale když se cítíš, že tě něco drží, že ti něco chybí, že život je těžší než by měl být - nech si pomoci. Ne proto, že jsi „špatný“. Ale proto, že jsi člověk. A člověk potřebuje podporu. Vždycky. Příště, když někdo řekne: „Proč chodíš k psychologovi?“, můžeš mu říct: „Protože chci být dobrý otec, dobrý přítel, dobrý pracovník. A k tomu potřebuju pomoct.“ A to není hanba. To je síla.Je chodit k psychologovi stejné jako být blázen?
Není. Chodit k psychologovi je stejné jako chodit k lékaři kvůli bolesti zad nebo k očnímu lékaři kvůli zhoršenému zraku. Psycholog ti pomáhá s myšlenkami, pocity a chováním - ne s tím, že jsi „blázen“. Mnoho lidí, kteří chodí k psychologovi, jsou úspěšní, produktivní, zodpovědní lidé, kteří prostě potřebují pomoct s tím, co je v jejich hlavě.
Můžu si vybrat psychologa podle pohlaví nebo stylu práce?
Ano. Je důležité, abys se cítil s terapeutem pohodlně. Můžeš si vybrat muže nebo ženu, někoho, kdo pracuje s kognitivně-behaviorální terapií, psychodynamickou nebo humanistickou metodou. Pokud ti první setkání nepřijde vhod, nemusíš pokračovat. Hledání správného terapeuty je jako hledání správného lékaře - můžeš zkusit více, než jen jednoho.
Je terapie platná, nebo je to jen „hovor“?
Terapie není jen hovor. Je to vědecky ověřená metoda. Mnoho studií ukazuje, že kognitivně-behaviorální terapie (CBT) je stejně účinná jako léky při léčbě úzkosti a deprese. Psycholog ti neposkytuje rady, ale pomáhá ti pochopit, proč se cítíš určitým způsobem, a naučí tě nástrojům, jak se s tím vypořádat. Je to jako fyzikální cvičení pro mozek.
Kdo platí za terapii v Česku?
Pro osoby do 26 let je psychoterapie plně hrazena zdravotní pojišťovnou od roku 2022. Pro dospělé je částečně hrazena - záleží na pojišťovně a druhu terapie. Některé soukromé kliniky nabízejí slevy nebo platební plány. Bezplatně můžeš začít na linku NÁSLED nebo v neziskových organizacích. Většina lidí začíná s několika konzultacemi a pak se rozhodne, zda pokračovat v soukromé terapii.
Jak poznám, že potřebuju terapii?
Nemusíš mít „velký zlom“. Stačí, když se cítíš: vyčerpaný více než obvykle, neschopný se soustředit, neustále nervózní, nebo když se ti zdá, že život ti uniká. Pokud to trvá déle než dva týdny a ovlivňuje tvůj spánek, vztahy nebo práci, je to signál. Nečekáj, až budeš „na dně“. Když se cítíš, že by ti něco pomohlo - už je to důvod krok dopředu.
Chodit k psychologovi není znak slabosti. Je to znak odvahy. A v Česku se pomalu začíná stát běžným. A to je dobrá zpráva.