Arteterapie pro děti není jen hra s barvičkami. Je to hluboký, vědecky podložený způsob, jak dětem pomoci vyjádřit to, co nemohou říct slovy. Když dítě přijde do kanceláře s plným obličejem a tichýma rukama, neznamená to, že je v pořádku. Často znamená, že má vnitřní bouři, která se nechce vyjádřit hlasem. A právě v tom momentě začíná arteterapie.
Proč děti potřebují umění jako jazyk
Děti nejsou malí dospělí. Nemají stejný slovník, stejnou schopnost analyzovat své city, ani stejnou jistotu, že něco, co cítí, je „správné“. Když prožívají úraz, rozvod rodičů, školní obtíže nebo ztrátu, jejich mozek se nezastaví. Ale jejich slova ano. A právě kreslení, lepení, modelování nebo malování jim dává jazyk, který nerozumí jen dospělým - ale který rozumí i jejich vlastnímu srdci.Ve srovnání s běžnou hovorovou terapií, kde dítě musí složitě popisovat, co ho trápí, arteterapie funguje přímo na úrovni pocity a představ. Když dítě nakreslí strom s roztrženými kořeny, neříká: „Mám strach, že mě rodiče opustí.“ Ale jeho kresba říká vše. A terapeut, který umí číst tyto zprávy, neříká: „Co to znamená?“ - ale: „Můžeme se na to podívat spolu?“
Jak funguje arteterapie v praxi
Arteterapie není náhodné malování. Je to strukturovaný proces, který probíhá mezi třemi klíčovými prvky: dítětem, jeho dílem a terapeutem. Tento trojúhelník je základem celého léčebného systému.Terapeut neposuzuje, zda je kresba „hezká“ nebo „správná“. Neříká: „Tohle je krásný domeček!“ - ale: „Co tě napadlo, když jsi to kreslil?“ Nebo: „Jaký pocit ti to dalo, když jsi vybíral barvy?“
Práce se dělí na dvě hlavní cesty:
- Terapie uměním - zaměřuje se na proces tvorby. Dítě si vytváří svět pomocí barvy, papíru, hlíny. A právě tento proces - tření ruky o papír, smích při míchání barev, ztráta času ve vlastním světě - má léčebný účinek. Je to jako meditace, kterou dítě dělá rukama.
- Artpsychoterapie - zde se dílo analyzuje spolu s terapeutem. Kresba se stává výchozím bodem pro hovor. Co znamená ten černý oblak nad domem? Proč je ta postava bez očí? Tyto otázky nejsou útoky, ale dveře do vnitřního světa dítěte.
Ve Škodově dětské klinice v Brně se arteterapie používá u dětí s poruchami pozornosti, s autistickým spektrem i u těch, které prožily násilí. V jednom případě chlapec, který po roce neřekl ani slovo, začal kreslit vojáky. Každý den přidával jednoho. Po třech měsících nakreslil vojáka s rukou na srdci. Tehdy řekl: „On ho má.“ A od té doby začal mluvit.
Co se děje v hlavě dítěte, když kreslí
Když dítě kreslí, nejde jen o ruce. Do hry vstupuje celý mozek. Obě hemisféry se propojují - ta logická a ta citová. Při kreslení se aktivují oblasti, které jsou spojené s pamětí, emocemi a tělesným pocitem. To znamená, že dítě nejen vyjadřuje, ale i zpracovává.U dětí s traumatem se často objevují opakující se motivy: černé kruhy, kříže, zničené domy, postavy bez tváří. To není náhoda. Tyto symboly jsou způsob, jak mozek zpracovává to, co je příliš bolestivé na to, aby ho slovy pojmenoval. Terapeut je jako překladatel - nepřijde s výkladem, ale pomáhá dítěti najít vlastní význam.
Studie z českého Centra pro dětskou psychologii ukazují, že po 12-16 sezeních arteterapie se u 78 % dětí s emocionálními potížemi zlepšila schopnost identifikovat své city, 65 % mělo méně útoků strachu a 70 % začalo lépe komunikovat se spolužáky. Tyto výsledky nejsou náhodné. Jsou důsledkem toho, že arteterapie neřeší jen příznaky - řeší kořen.
Co se děje, když dítě tvoří
Když dítě lepí z papíru, modeluje z hlíny nebo maluje na stěně, děje se něco zázračného. Ztrácí se v procesu. Čas se zpomalí. Vnější očekávání zmizí. Neexistuje „správný“ obrázek. Neexistuje „dobrý“ výsledek. Jen je tam ono dítě, jeho ruce a materiál. A to je největší lék pro dítě, které se všude musí „dobře chovat“.Tvoření dává dítěti kontrolu. V domě, kde se rodiče křičí, v škole, kde ho všichni soudí, v terapii, kde mu říkají „co máš cítit?“ - tady má on sám pravomoc. Vybere barvu. Vybere tvar. Vybere, kdy to skončí. A to je pro něj největší svoboda, jakou kdy zažil.
Kdo může arteterapii provádět
Ne každý, kdo má v domě barvičky, je arteterapeut. V České republice je arteterapie řízená Českou arteterapeutickou asociací. Profesionální terapeut musí mít vysokoškolské vzdělání v psychologii, výchově nebo umění, a navíc absolvovat akreditovaný program arteterapie (minimálně 400 hodin praxe a teorie).Nejsou to jen „kreativní učitelky“. Jsou to terapeutky, které znají vývojovou psychologii, traumata, psychodynamiku a umělecké techniky. A nejvíc - znají, kdy se má mlčet.
Ve škole, kde se děti kreslí v hodinách výtvarné výchovy, se děje výuka. Ve speciální terapeutické kanceláři se děje léčba. Rozdíl je v účelu, v kontextu a v odbornosti. Pokud se dítě potřebuje pomoci, hledejte terapeuta - ne jen kreslíře.
Co můžeš dělat doma - bez terapeuta
Nemusíš být odborník, abys podpořil dítě. Pokud chceš pomoci svému dítěti doma, zkus toto:- Nepřipomínej, že „to není hezké“. Neříkej: „Tohle není domov!“
- Při každém kreslení se zeptej: „Co ti to dalo?“ nebo „Co se stalo, když jsi to kreslil?“
- Nech ho kreslit, když chce - i když to bude jen černé škvrny.
- Nepřekládej jeho kresby. Neříkej: „To je strach.“ Možná to je smutek. Nebo zlost. Nebo nic z toho - jen barva.
- Ulož kresby. Nezahazuj je. Každá je kousíček jeho vnitřního světa.
Nejde o to, aby dítě vytvořilo „umělecké dílo“. Jde o to, aby se cítilo slyšené - i když mlčí.
Co se stane, když arteterapie nefunguje
Někdy se stane, že dítě nechce kreslit. Nebo kreslí jen stejné věci - vždycky ten samý strom, vždycky ten samý dom. To není selhání. To je signál. Možná potřebuje více času. Možná potřebuje jiný materiál - třeba hlínu místo papíru. Možná potřebuje terapeuta, který se k němu bude chovat jinak.Arteterapie není rychlá lékárna. Je to cesta. A někdy je dlouhá. Ale pokud dítě zůstane v procesu - i když jen kreslí černé kruhy - znamená to, že se nezavřelo. A to je už úspěch.
Je arteterapie jen pro děti s problémy?
Ne. Arteterapie není jen pro ty, kdo „potřebují pomoct“. Je pro každé dítě, které chce poznat, co v něm je. Pro dítě, které se cítí „jiné“. Pro dítě, které má příliš mnoho věcí na mysli. Pro dítě, které se bojí říct, že je smutné. Pro dítě, které se cítí, že nikdo nechápe.Je to jako když dospělý vezme knihu. Ne každá kniha je o léčení. Ale každá kniha ti pomáhá pochopit sebe. Stejně tak každá kresba - i ta nejjednodušší - může být zrcadlo, které ti ukáže, kdo jsi.