Co je první pomoc v duševním zdraví a proč to vůbec existuje?
Když někdo zraní nohu, zavoláme záchrannou službu. Když někdo ztratí dech, uděláme SLP. Ale co když někdo sedí na lavici v kavárně, zírá do prázdna a neodpovídá, když ho oslovíte? Nebo když vám kamarád řekne: „Už to nevydržím“ - a nevíte, co na to říct? To je právě ten okamžik, kdy první pomoc v duševním zdraví může zachránit život. Nejde o to, že byste měli být terapeuty. Jde o to, abyste věděli, jak se k někomu chovat, když je v psychické krizi - a jak ho vést k odborné pomoci, aniž byste ho ještě víc zatížili.
V České republice se o této pomoci mluví málo. Neexistuje zde oficiální certifikovaný program jako v Austrálii nebo USA, kde se Mental Health First Aid (MHFA) učí už na pracovištích, ve školách a dokonce i v místních knihovnách. My máme spíš roztroušené informace, často zaměňované s krizovou intervencí nebo psychosociální pomocí. Ale to, co je důležité, je jasné: každý z nás může být něčí první linka. A to bez jakýchkoli odborných titulů.
Co se stane, když někdo začne „padat“ duševně?
Představte si, že vaše kamarádka se náhle stáhla z sociálních sítí. Už nechodí na večírky, neodpovídá na zprávy. Když ji nakonec najdete, říká: „Nic mě už nezajímá.“ To není „jen špatný den“. To je příznak duševní krize - a často je to první signál, že někdo potřebuje pomoc, ještě než se to změní v deprese, útoky strachu nebo myšlenky na sebevraždu.
Nejde o to, abyste poznali přesnou diagnózu. Ale o to, abyste rozpoznali některé běžné znaky: změna chování, odstup od lidí, ztráta zájmu o dříve milované věci, náhlé výkyvy nálady, nebo naopak - naprostá klidnost, když byste čekali paniku. Někdo může být zcela ztichlý, jiný se může rozesmát, když vypadá, že by měl plakat. Duševní krize se neukazuje v jednom vzoru. Ale vždy se ukazuje jako něco, co se liší od toho, co jste znali.
Šest klíčových principů, které fungují - a nejsou komplikované
Podle českých odborníků, které cituje psycholožka Hudcová (2022), je první pomoc v duševním zdraví postavená na šesti základních krocích. Nejsou to složité techniky. Jsou to prosté, ale mocné věci, které každý může udělat.
- Zajištění bezpečí - Nejprve se ujistěte, že osoba i vy sami jste v bezpečí. Pokud je někdo v ohrožení sebe nebo druhých, zavolejte policii nebo záchrannou službu. Nečekáte na to, až „přijde někdo odborný“.
- Stabilizace - Mluvte tiše, pomalu, s klidem. Nenechte se unést jejími emoce. Nenechte se zaujmout tím, že „musíte všechno vyřešit“. Vaším úkolem je jen pomoci jí cítit se méně osamělá a méně strašně.
- Zjištění, co se děje - Zeptejte se: „Co se stalo?“ nebo „Co teď cítíš?“ Neříkejte: „Neměl bys to překonat?“ Neříkejte: „Vím, jak se cítíš.“ Místo toho řekněte: „Nemusíš to vysvětlovat. Ale chci slyšet, co říkáš.“
- Praktická pomoc - Někdy potřebuje člověk jen to: koupit mu kávu, zavolat mu taxi, zavolat někomu, kdo mu může přijít, nebo mu pomoci najít telefonní číslo na poradnu. Neřešte jeho život - pomozte mu přežít tento den.
- Spojení s dalšími zdroji - Neříkejte: „Jdi k psychologovi.“ Řekněte: „Mám číslo na poradnu, kde ti pomůžou zdarma a hned. Chceš, abych ti to zavolala teď?“
- Ochrana před dalším poškozením - Pokud se někdo vysměje, zavrhne nebo řekne „to je jen psychika“, přesuňte ho z této situace. Nenechte ho být v prostředí, které ho zatíží. Někdy stačí jen přesunout ho z kavárny do tichého parku.
Co první pomoc v duševním zdraví NENÍ
Je důležité vědět, co to NENÍ - protože jinak můžete udělat víc škody než užitku.
- Není terapie. Nepředepisujete léky. Nepřepisujete diagnózy. Nepředstíráte, že víte, co je „správné řešení“.
- Není krizová intervence. Neřešíte celý životní problém. Neřešíte vztahy, dluhy, rodinné konflikty. Jde jen o to, aby osoba přežila následujících 24 hodin.
- Není výslech. Neptáte se: „Proč jsi to udělal?“ Neříkáte: „Víš, že to bylo špatné?“
- Není rada. Neříkáte: „Měl bys to udělat takhle.“
První pomoc v duševním zdraví je jen o tom, aby člověk věděl: „Jsem tady. Nejsem sám. Někdo mě vidí.“ A to je víc, než si mnozí dokonce představují.
Proč se to v Česku tak málo děje?
Ve Švédsku se učí MHFA na středních školách. V Kanadě to mají v každé firmě jako součást bezpečnostního školení. V Česku? Není to v žádném zákoně. Není to součástí výuky první pomoci v školách. Není to v materiálech Červeného kříže jako samostatný modul.
Podle analýzy Hudcové (2022) pouze 12 % odborných publikací v ČR rozlišuje mezi první pomocí a krizovou intervencí. To znamená, že i odborníci často nevědí, o čem mluvíme. Výsledkem je, že laici nevědí, co mohou udělat - a často se zdržují, protože si myslí, že „to je něco pro psychiatrie“.
Je to tragédie. Když někdo zemře na infarkt, zavoláte 155. Když někdo „ztratí duši“, nevíte, kdo zavolat. A to je problém, který můžeme změnit - každý z nás.
Jak se naučit - i když neexistuje oficiální kurz
Neexistuje v Česku certifikovaný program MHFA, ale existují zdroje. A můžete se naučit to, co funguje.
- Učebnice Mental Health First Aid (anglicky) - Dostupná online. Většina obsahu je přeložitelná. Základy jsou stejné všude.
- České poradny duševního zdraví - Některé, jako poradna v Brně nebo Praze, mají bezplatné informační setkání pro veřejnost. Zkuste se zeptat: „Máte nějaký kurz pro lidi, kteří chtějí pomáhat blízkým?“
- Pracovní zkušenosti - Pokud pracujete s lidmi (učitel, strážný, policista, zaměstnavatel), požádejte svou organizaci, aby zavedla základní školení. Stačí 2 hodiny - a výsledky jsou obrovské.
- Online materiály - Národní institut duševního zdraví (NIDZ) má na svém webu materiály o rozpoznávání krizových stavů. Stačí vyhledat „duševní krize“ a „první pomoc“.
Nejde o to, abyste se stali odborníky. Jde o to, abyste se stali přítomnými. A přítomnost je největší lék, který můžete v této chvíli dát někomu.
Co dělat, když vám někdo řekne: „Chci si skočit z mostu“
Toto je ten nejtěžší okamžik. A zároveň ten nejdůležitější.
Neříkejte: „Nech to.“ Neříkejte: „To je hloupé.“ Neříkejte: „Máš všechno.“
Řekněte: „Můžu ti pomoci zavolat někomu, kdo ti teď může opravdu pomoci?“
Nejprve se ujistěte, že je v bezpečí. Pokud je na mostě, nechte ho tam. Nezavírejte ho. Nezavolejte policii hned. Nejdřív mu dejte možnost, aby se vám mohl spolehnout. Řekněte: „Nechci, abys to udělal. Ale chci, abys věděl, že tady jsem.“
Ukažte mu číslo: 155 (záchranná služba) nebo 116 123 (národní linka pro prevenci sebevraždy). Řekněte: „Chceš, abych ti to zavolala teď?“
Neřešte jeho život. Neřešte jeho děti, dluhy, práci. Řekněte: „Nechme to na chvíli. Teď se zaměříme na to, abys přežil dalších 10 minut.“
Je to těžké. Ale nejste sami. Existují lidé, kteří to dělají každý den. A oni nejsou hrdinové. Jsou jen přítomní.
Proč to všechno dělat?
Protože duševní krize nečeká na odborníky. Často přijde v pondělí ráno, když je vaše kamarádka sama v bytě. Když je vaše dítě v škole a nikdo nevidí, že se nevrací domů. Když je váš šéf, který už týden neodpovídá na e-maily.
Když se někdo rozhodne, že to nevydrží, už nechce, aby mu někdo řekl, co má dělat. Chce, aby mu někdo řekl: „Jsem tady.“
První pomoc v duševním zdraví není o tom, abyste všechno vyřešili. Je to o tom, abyste byli tam, když to potřebují. A většina lidí, kteří přežili duševní krizi, říká jedno: „Někdo mi řekl, že nejsem sám.“
Takže budte tím někým.
Je první pomoc v duševním zdraví stejná jako psychoterapie?
Ne. Psychoterapie je dlouhodobý proces, který provádí odborník s vysokoškolským vzděláním. První pomoc v duševním zdraví je krátkodobá, okamžitá reakce na krizi. Cílem není „vyléčit“, ale „stabilizovat“ - aby člověk přežil následujících hodin nebo dnů a mohl najít odbornou pomoc. Neřešíte příčiny, jen zajišťujete bezpečí a spojení s tím, kdo už může.
Můžu si na to udělat kurz v České republice?
Zatím neexistuje oficiální, státně uznávaný kurz Mental Health First Aid v ČR, jako je například v Austrálii. Některé neziskovky, poradny nebo školy ale pořádají krátké školení pro laiky - obvykle 2-4 hodiny. Doporučuji kontaktovat Národní institut duševního zdraví, poradnu v Brně nebo Český červený kříž a zeptat se: „Máte nějaký kurz pro lidi, kteří chtějí pomáhat v duševní krizi?“
Co dělat, když někdo odmítá pomoc?
Nemůžete ho nutit. Ale můžete mu dát možnost. Řekněte: „Nechuji tě, abys to udělal teď. Ale když se to změní, chci, abys věděl, že jsem tady.“ Zanechte mu číslo, kontakt, adresu. Někdy to stačí. Lidé si pamatují, kdo jim řekl: „Jsem tady.“ I když to v tu chvíli nevyužijí.
Je to jen pro blízké lidi, nebo i pro cizince?
Ne. První pomoc v duševním zdraví platí pro každého, kdo je v krizi - i pro cizince, návštěvníky, kolegy. Pokud vidíte, že někdo vypadá, že je v nouzi, nechte si své obavy. Neříkejte: „To není moje věc.“ Je to věc každého, kdo je přítomný. Někdo může být ztracený, strašený, osamělý - a vaše přítomnost může být jeho posledním mostem.
Může první pomoc v duševním zdraví zabránit sebevraždě?
Nezaručuje to. Ale může to zvýšit šanci. Studie z Austrálie ukazují, že když někdo dostane přítomnou, klidnou a neposuzující pomoc v okamžiku krize, klesá riziko sebevraždy o 30-40 % během následujících 30 dní. Nejde o to, že byste měli „zabránit“ sebevraždě. Jde o to, že když někdo cítí, že má někoho, kdo ho neopouští, má větší sílu přežít.