Jak budovat podpůrnou síť: Rodina, přátelé a odborníci

Stojíte před tím, že někdo, koho milujete, prochází těžkou dobou - možná deprese, úzkostí, autistickým spektrem nebo jiným duševním výzvou. Chcete mu pomoct, ale nevíte, jak začít. Nejde o to, aby jste byli jeho terapeutem. Nejde o to, aby jste všechno vyřešili sami. Jde o to, aby nebyl sám. A to je přesně to, co dělá podpůrná síť.

Co je vlastně podpůrná síť?

Podpůrná síť není nějaký formální program, který vás někdo navede. Je to skupina lidí, kteří se kolem někoho sejdou - ne proto, že to musí, ale proto, že chtějí. Jsou to rodiče, sourozenci, kamarádi, učitelé, psychologové, psychiatři, sousedé, dokonce i bývalí kamarádi, kteří se nevzdali. Všichni spolu tvoří jemnou, ale pevnou síť, která drží člověka, když se mu všechno zhroutí.

Na rozdíl od tradičního přístupu, kdy se na jedince dívá jen jeden odborník, podpůrná síť vidí celý kontext. Kdo je blízko? Kdo ho zná od dětství? Kdo ho poslouchá, aniž by se snažil „napravit“? Kdo ho nevidí jako „pacienta“, ale jako člověka?

Podle studie z Univerzity Hradec Králové z roku 2022 rodiny s aktivní podpůrnou sítí zažívají o 37 % méně stresu. A to není náhoda. Když máte někoho, kdo vás slyší, kdo vás neosvěžuje slovy „všechno bude v pořádku“, ale jen sedí vedle vás v tichu - změní to celý váš den. A když je to víc lidí, tak se to násobí.

Rodina: První, ale ne jediný oporou

Rodina je přirozeně první, kam člověk hledá bezpečí. Ale není to vždycky snadné. Někdy rodiče nevědí, co říct. Někdy sourozenci se cítí opuštění, protože všechna pozornost je na jednom z nich. A někdy se rodina prostě neumí o duševním zdraví bavit - protože o něm nikdy neslyšela.

Není potřeba, aby vaše rodina byla „perfektní“. Potřebujete, aby byla přítomná. To znamená:

• Neříkat „neměl bys to překonat?“ - ale říkat: „Jak se dnes máš?“ a pak počkat, aniž byste se snažili vyřešit odpověď.
• Neříkat „to jsem já v dětství nepotřeboval“ - ale říkat: „To zní těžké. Chceš, abych s tebou promluvil s někým, kdo tomu rozumí?“
• Nepředpokládat, že všechno musíte řešit vy - ale přiznat, že je v pořádku, když se obrátíte na někoho jiného.

Podle průzkumu Střediska NRP z roku 2022 se v 42 % případů rodiny odmítají zapojit přátele do podpory. Proč? Protože se bojí, že „to nebudou chápat“. Ale právě ti, kdo nejsou v rodině, často vidí věci jinak. A to je přesně to, co potřebujete - různé pohledy.

Přátelé: Nečekaná síla, která se nechce vyslechnout

Přátelé jsou tím, co rodina být nemůže. Nemají vážnou povinnost. Nemají historii. Nemají očekávání. A právě proto mohou být největší podporou.

Na platformě Rodinná síť.cz je 80,9 % rodičů, kteří zapojili přátele do podpůrné sítě, zaznamenalo výrazné zlepšení kvality života jejich dítěte. Proč? Protože kamarád, který vás nevidí jako „postiženého“, ale jako člověka, který má rád fotbal nebo hraje hry na telefon, vás připomíná, že jste víc než vaše diagnóza.

Paní Martina K. z Brna vyprávěla, jak její 14letý syn s autistickým spektrem začal komunikovat - ne proto, že mu někdo dělal terapii, ale protože jeho kamarádi z fotbalového klubu ho pozvali na tréninky, přizpůsobili pravidla, a dnes je kapitánem týmu pro osoby se speciálními potřebami. Nikdo mu neříkal „musíš být sociálnější“. Jen ho nechali být tím, kým je.

Když budujete podpůrnou síť s přáteli:

• Pozvěte je na piknik, na kávu, na večer doma - ne jako „terapeutickou akci“, ale jako normální setkání.
• Neříkejte jim, co mají dělat. Řekněte: „Můj syn se dnes cítil trochu zmateně. Myslím, že by mu šlo, kdyby jste ho zase pozvali na hru.“
• Přijměte, že někteří přátelé se vzdají. To není váš selhání. To je jejich volba. A to je v pořádku. Síť není o tom, aby všichni zůstali - je o tom, aby ti, kdo zůstanou, byli přítomní.

Odborníci: Nástroj, ne řešitel

Psycholog, psychiatr, sociální pracovník - to nejsou lidé, kteří vás „vyléčí“. Jsou to lidé, kteří vám pomáhají najít cestu. A to je rozdíl.

Podpůrná síť neznamená, že se všechno řeší jen s odborníkem. Znamená, že odborník je jedním z členů sítě - a ne jejím vůdcem. Pokud se odborník snaží být „jediným, kdo ví“, tak se stává částí problému. Pokud se snaží spojit rodinu, přátele a klienta - je to člen sítě.

Pracovníci ze Střediska NRP a Fokus Praha vede pravidelná síťová setkání - jednou měsíčně, 90 minut, vedená dvojicí facilitátorů. Na těchto setkáních se nesetkávají jen odborníci. Setkávají se lidé, kteří mají v životě daného člověka nějakou roli. A všichni hovoří. A všichni jsou slyšeni.

Je důležité si uvědomit: odborník není „správný“ jen proto, že má titul. Je „správný“, když:

• Vás nezatěžuje tím, že byste „museli být silnější“.
• Vás nevyhodnocuje, když se cítíte špatně.
• Neříká: „To je vaše chyba.“ Ale: „Co se stalo, že jste se cítili takhle?“
• Chce vědět, kdo je ve vaší síti - a jak by mohl pomoci jim všem.

Podle psycholožky Jany Novákové z Bohnice může špatně vedené síťové setkání způsobit další trauma - pokud facilitátor neví, jak vést konflikt nebo jak reagovat na emoce. Proto je důležité, aby odborník, kterého volíte, měl zkušenosti s podpůrnými sítěmi - ne jen s klasickou terapií.

Kdo všechno může být součástí sítě?

Nikdo vám neříká, kdo musí být v síti. To rozhoduje člověk, který potřebuje podporu. A to je klíčové. Síť není o tom, co myslíte, že by měl mít. Je o tom, koho on chce mít.

Do sítě může patřit:

• Rození rodiče nebo opatrovatelé
• Sourozenci
• Přátelé z školy, práce, klubu
• Učitelé nebo mentoři
• Psycholog, psychiatr, sociální pracovník
• Členové podpůrné skupiny (např. pro rodiče nebo pro osoby s duševními obtížemi)
• Spolužáci, sousedé, věřící z církve, týmoví kamarádi

Nikdo nemusí být v síti navždy. Vztahy se mění. Někdo se vzdálí. Někdo se objeví. To je normální. Podpůrná síť není pevná struktura - je živá. A jako každá živá věc, potřebuje péči.

Jak začít - krok za krokem

Nevíte, jak začít? Nejde o to, aby jste vytvořili dokonalou síť hned teď. Jde o to, aby jste začali.

1. Pochopte, že potřebujete pomoc. To není slabost. To je lidské. Pokud se snažíte všechno zvládnout sami - nejste hrdina. Jste vyčerpaný.
2. Seznamte si všechny osoby, které znáte a které mají nějaký vztah k této osobě. Neříkejte: „Kdo mi může pomoci?“ Říkejte: „Kdo má nějaký vztah k tomu, kdo potřebuje podporu?“
3. Pozvěte jednoho člověka na kávu. Neříkejte: „Potřebuji, abyste mi pomohli.“ Říkejte: „Mám nějaké věci, které mi dělají potíže. Myslím, že byste mi mohl/pomohla jen slyšet.“
4. Připravte se na odpovědi, které nečekáte. Někdo řekne: „Já nevím, jak pomoci.“ To je v pořádku. Řekněte: „Nemusíte nic dělat. Stačí, že jste tady.“
5. Přidejte odborníka - ne jako řešitele, ale jako spojovací článek. Najděte někoho, kdo zná podpůrné sítě - ne jen terapii. Můžete se obrátit na Fokus Praha, Středisko NRP nebo SPMP.
6. Udělejte první setkání - malé, neformální. Přijďte s kávou, s pár kousky koláče. Neříkejte: „To je síťové setkání.“ Říkejte: „Chceme se jen sejít a říct si, jak to dnes jde.“

Co se může pokazit - a jak tomu předcházet

Podpůrná síť není zázrak. Může selhat. A když selže, může to být bolestivé.

Nejčastější chyby:

• Neříkáte, co potřebujete. Lidé nejsou telepatici. Pokud potřebujete, aby vás někdo slyšel - řekněte to.
• Snažíte se všechno řešit jen s odborníkem. To vás vyčerpá. A odborník se nevyrovná s celou váš životní situací.
• Ignorujete přátele. Když se rodiče obávají, že „přátelé to nechápou“, tak ztrácejí největší zdroj neformální podpory.
• Chcete, aby všechno bylo dokonalé. Síť není o dokonalosti. Je o přítomnosti.

Chcete-li předejít problémům:

• Udržujte otevřený přístup - když někdo přestane být součástí sítě, nezatěžujte ho vinou.
• Nechte člověka, který potřebuje podporu, rozhodovat, kdo je v síti.
• Používejte digitální nástroje - skupiny na WhatsAppu, sdílené kalendáře, zprávy - ale nechte je jako doplněk, ne jako náhradu za reálné setkání.

Co dál? Zítra už můžete začít

Nečekáte na „správný čas“. Nečekáte, až se „všechno zklidní“. Nečekáte, až budete „připravení“.

Podpůrná síť se nebuduje, když je všechno v pořádku. Buduje se, když je všechno špatně.

Zítra se můžete probudit a napsat jednu zprávu: „Myslím na tebe. Chceš se dnes sejít?“

Zítra se můžete obrátit na sociální pracovníka a říct: „Chci vytvořit podpůrnou síť. Jak to začít?“

Zítra se můžete přiznat, že jste nejen rodič, nejen přítel, nejen odborník - ale člověk, který potřebuje, aby někdo byl vedle.

Nejde o to, aby všechno bylo v pořádku. Jde o to, aby někdo byl vedle, když není.