Když se setkáte s porucha osobnosti je dlouhodobý vzorec myšlení, emocí a chování, který výrazně omezuje adaptaci v sociálním a profesním životě, první myšlenkou bývá psychoterapie. Přesto ale mnoho pacientů potřebuje farmakoterapie - cílí na konkrétní symptomy, které samy o sobě brání úspěšné psychoterapii. Tento článek objasňuje, jaké skupiny léků se používají, proč jsou občas kontroverzní a jak je nejlépe kombinovat s psychoterapií.
Podle českých i mezinárodních doporučení (např. Solen.cz, 2013) zůstává psychoterapie hlavní a nejúčinnější metoda léčby poruch osobnosti. Léky se používají jen tehdy, když jsou přítomny akutní problémy - například výkyvy nálady, impulsivní agresi nebo silná úzkost, které brání vstupu pacienta do terapie. Studie z USA a Velké Británie ukazují, že 78‑92 % pacientů s hraniční poruchou osobnosti užívalo léky, z toho 50 % užívalo tři a více současně - tedy značná polypragmazie, která často vede k nežádoucím účinkům.
Rozdělení podle symptomatických klastrů pomáhá vybrat správný lék:
Lamotrigin snižuje vztek a afektivní labilitu, má relativně mírný profil nežádoucích účinků je často první volbou při nestabilních emocích. Topiramát pomáhá omezit agresivitu, ale může způsobovat kognitivní obtíže je vhodný jen při pečlivém sledování. Aripiprazol má nejvíce dat o redukci impulsivity a agresivity se používá v dávkách 2-5 mg denně.
Podle antidepresiva začínají působit po 2‑4 týdnech pravidelného užívání je klíčové pacienta informovat o prodlevě, aby nedošlo k předčasnému ukončení léčby.
Symptom | Lék | Typické dávkování | Klíčové nežádoucí účinky |
---|---|---|---|
Emoční labilita | Lamotrigin | 25-100 mg denně | Kožní vyrážky, úbytek krevního tlaku |
Impulsivní agresivita | Aripiprazol | 2-5 mg denně | Nevolnost, nespavost, akatizie |
Úzkost / deprese | Sertralin | 50-200 mg denně | Sexuální dysfunkce, průjem, nespavost |
Agrese + kognitivní obtíže | Topiramát | 25-100 mg denně | Poruchy paměti, parestézie |
Komorbidní bipolární epizoda | Valproát | 500-1500 mg denně | Hepatotoxicita, tremor, teratogenita |
Experti v české psychiatrické komunitě (prof. Ján Praško, Dr. Aleš Grambal) souhlasí, že farmakoterapie by měla být cílená - nesmí se podávat „na každou dobu“ bez ohledu na symptomy. Naopak kritici poukazují na nízkou celkovou účinnost a vysokou míru polypragmázie, která zvyšuje riziko interakcí a sníženou kvalitu života. Studie z roku 2023 v Psychiatrie pro praxi uvádí, že přínos léků je největší u pacientů s komorbidní úzkostnou nebo afektivní poruchou, zatímco u čistých poruch osobnosti (bez dalšího onemocnění) často stačí intenzivní psychoterapie.
Podle benzodiazepiny jsou doporučovány jen krátkodobě kvůli riziku závislosti by se měly používat maximálně 2-4 týdny a podléhat pečlivému odstavování.
Nové výzkumy se zaměřují na genetické a neurobiologické markery, které by mohly předpovědět, jaký lék nejlépe zklidní konkrétní osobnostní rysy. Do roku 2026 očekáváme klinické zkoušky zahrnující farmakogenomiku u pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Cílem je snížit polypragmázi a zvýšit **cíl‑oriented** účinnost, což by ulevilo jak pacientům, tak i psychiatrům.
Léky se obvykle nasazují při akutní emoční nestabilitě, silné impulzivitě nebo úzkosti, které znemožňují vstup do psychoterapie. Pokud jsou symptomy mírné, první volba zůstává terapie.
Obvykle 2‑4 týdny pravidelného užívání. Pacientovi je třeba vysvětlit, že první zlepšení může být mírné a že se účinek postupně zvyšuje.
Mezi časté patří nespavost, akatizie (neklid, nutkání pohybovat se) a menší gastrointestinální potíže. Dávka se může upravit, pokud se vedlejší účinky objeví.
Kombinace je možná, ale vyžaduje přísné sledování interakcí. V praxi se doporučuje nejprve stabilizovat jeden lék, pak případně přidat další po 4‑6 týdnech.
Intenzivní psychoterapie (DBT, MBT, CBT) může být dostačující, zejména pokud jsou symptomy mírné a pacient má silnou motivaci. Doplňkové techniky jako mindfulness a skupinová podpora také pomáhají.
Farmakoterapie při poruchách osobnosti není jednoduchý „přípravek na vše“. Vhodně zvolený lék může převést pacienta z krize do terapie, ale nesmí nahrazovat psychologickou práci. Klíčovým je personalizovaný přístup a pravidelná kontrola, aby se minimalizovaly nežádoucí účinky a maximalizovala terapeutická podpora.