Žádný „papír“ na mě neřekne, že:
Jsem na vysoké škole zasvětila svůj život dětem. Že vždy budu stát na jejich straně a že se vždy budu snažit udělat pro ně to nejlepší.
Celý můj život je spojen se sportem.
Ráda zkouším nové věci.
Miluji tanec, ale nemám cit pro rytmus, takže se mnou manžel (hudebník) odmítá tančit -prý to nejde. 😊
Jsem nadšenec do umění.
Mám hlavu plnou nápadů a potřebovala bych, aby den měl minimálně 48 hodin, abych vše stihla.
Doufám, že mé děti budou, co se týče adrenalinových sportů, spíše po manželovi.
Mikuláše i Ježíška jsem prokoukla poměrně brzy, ale pořád jsem nepřišla na to, kdo mi žere ponožky!
Nemám ráda násilí a nikdy jsem nepochopila, proč jsou lidé zlí a ubližují jiným.
Ve školce jsem si myslela, že moje maminka nechce psa, protože má strach, že bude bílý a všichni zloději ho ve tmě uvidí.
O rok později (stále ve školce) jsem svou první fenku pojmenovala po jedné dalmatinici v domnění, že díky tomu z jezevčíka vyroste dalmatin. Nestalo se tak.
Jsem z horolezecké rodiny a ve svých deseti letech, jsem vylezla na Mt. Blanc.
Svým dětem nejčastěji říkám „miluji tě“, „dokážeš všechno, co chceš“, „když něco chceš, tak pro to musíš něco udělat“.
Můj starší syn mi před usnutím říká: „Miluju tě jako je hluboké moře.“
Zrušila bych zimu – studí a zalézá za nehty.
Nemám ráda, když je na oblečení vidět značka.
Nenosím podpatky.
Miluji dětskou malbu a kresbu – je naprosto nenapodobitelná a nesmírně opravdová.
Nikdy se nedívám na horory.
Moc se mi líbí rukodělné činnosti, ale nemám na ně trpělivost, takže výsledek je vždy tragický.
Manžel ze mě šílí, protože zásadně nečtu návody.
Absolutně postrádám orientační smysl.
Ráda podporuji smysluplné projekty.
Věřím v lidi, jsem věčný optimista a snílek.
